Výzva pro tátu holek: Přežít, když se děti stávají slečnami

Já bych řekl, že s tím, že moje holky začnou jednou randit, jsem už v celku v zenu. Není to ještě stoprocentní. Přiznávám, že jsou tu ještě věci, které mě můžou překvapit a na které nejsem připraven. Zatím je holkám osm a deset a žádného výrostka si domů nepřivedly. Až to jednou nastane, tak teprve poznám, zda moje duševní příprava byla dostatečná a jak moc v tom zenu jsem.

Jsem připraven?

Tak jak jsem se zatím stihl připravit? Ony mě vlastně holky v průběhu let sami připravovaly sami. Od doby jejich lásek ze školky, kdy jsem se musel vyrovnávat i s několika nápadníky najednou. A věřte nevěřte, já měl ve školce jen jednu lásku. Teď mi vlastně dochází, kolik ta moje láska měla ve školce asi lásek? Au to bolí. A s takovými zjištěními jako táta holek se musíte vyrovnávat neustále.
Holky objevovaly v průběhu let prsenky, malování a nehtíky, vlasy a Tiktok tanečky a vábení zrcadla. Trošku mě to rozhodilo, když přišel malý šestiletý špunt s výrazným líčením a zatancoval mi taneček, za který by se nemusela stydět barová tanečnice. Samozřejmě za ní přišla ta čtyřletá a začala to hned napodobovat.

Upřímně? Jsem vyděšený

I když mě to trošku vyděsilo. Nejsem ten typ, který by jim něco zakazoval. Jen jsem se musel víc zajímat, co zajímá je a co případně sledují na internetu. Hodně si povídat o tom, co je kde čeká. Co je vhodné a nevhodné a jak se chovat na internetu. Jaká jsou případná nebezpečí a co by měli v takových situacích dělat. Spousty informací mi poskytnou ony sami a stačí je jen poslouchat. Holčičky pořád brebentí.

Objekt zájmu

Teď jsou z nich už velké slečny, které mají svou hlavu. Musím klepat, když jdu do pokoje. Musím respektovat jejich soukromí. Už se přede mnou stydí. Potřebují svůj prostor. Všechny hračky, které mají se přesouvají na druhou kolej a hlavním objektem jejich zájmu se stává oblečení tedy móda a šminky, tedy krása. Dostávám rady jaké šampóny mám kupovat, protože ty které kupuji, tak mastí vlasy. Jaká mýdla mám kupovat, protože ty které kupuji, nevoní . A tak podobně.
Pak přijdou obě dvě namalované jak hollywoodské hvězdy a já nestačím koukat s jakou precizností mají namalované oči a stíny.

Nemám čokošku

Jeli jsme s holkami domů z krámu a Klárka utrousila, že zapomněla koupit čokoládu.
„Proč čokoládu?“ zajímalo mě.
„No slíbila jsem jí koupit k svátku jednomu kamarádovi.“
„Klárka ho chce sbalit,“ smála se pod fousy Lilča.
„Ne nechci, on má svátek!“ vysvětlila situaci Klárka a vyplazila na Lilču jazyk.
„Aha, jak se dá sbalit na čokoládu kluk, Lilinko?“
„No prostě,“ nasadila vysvětlovací tón pro nechápavé otce, „s ním začneš flirtovat a pak mu dáš čokoládu!“
A bylo hotovo! Moje osmiletá dcera umí flirtovat.

Pohyblivý terč

Smířil jsem se s tím, že je to proces, kterým musím projít. Nejdřív jsem si chtěl pořídit zbrojní průkaz. Ale já vlastně nechci mít doma zbraň. K tomu, abyste si mohli jít zastřílet například na střelnici, zbrojní průkaz nepotřebujete. Tak jsem se rozhodl, že budu chodit jen střílet. A případné nápadníky svých dcer tam budu vodit na pokec na střelnici. Aby viděli, že střílet umím a dobře. I na pohyblivé terče. Když začnu chodit teď, tak do té doby, než začnou doopravdy randit bych v tom mohl být opravdu dobrý. Co myslíte?