Pokemoní pomsta a prsten moci

Jeden tatínek psal, když si přečetl blog Výzva pro tátu holek: Přežít, když se děti stávají slečnami, že ho příště mám varovat. Tak já vás varuju. Toto bude z podobného soudku. Pro mě to má dokonce ještě osobnější rovinu, protože v tom hraje něco, čím jsem já v dětství opovrhoval a považoval to za naprostou zbytečnou, ale moje holčička to teď zbožňuje. Vrátilo se mi to jako bumerang. Boží mlýny melou.

Jsem připraven?

Jsem asi připraven na první periodu (měsíčky), na první PMS (premenstruační syndrom), prvního kluka, první Lásku, první pusu. První rozchod. I že to může přijít všechno najednou. Připravil jsem se na všechny katastrofické scénáře. Moje holky jsou v tom věku, kdy tyhle věci přicházejí. Nebyl jsem, ale připraven na to, co přišlo. Vlastně jsem se nepřipravil na nejhorší.

Pikaču a prsten moci

Na Pikačua a prsten moci. Nebojte vysvětlím. Začnu tím Pikačuem. Nikdy jsem toho malého uřvaného žlutého Pokemóna neměl rád. Vlastně mě celý Pokemóni minuli. Byl jsem spíš tým sbírám hokejové kartičky, sbírám pogy, hraju dračí doupě, hraju počítačové hry, stavím si počítač. Ti, co sbírali Pokémony, a nebo dokonce hrály Magic byly už moc divní. Byl už jsem divný dost. Pokud nevíte o čem píšu, tak jste měli míň divné dětství než já. Jednou jsem se snažil dokonce i Pokemóny pochopit a jeden kamarád mi to vysvětloval na nějakých kartičkách. Nepochopil jsem. Nebo jsem nechtěl. Nevím. Krom toho Pokémoni přišli v době, kdy mě spíš začali zajímat holky.

Pokemón stickes back

Lilinka přinesla jednou domů velký paklík kartiček.
„Tati, koukej co jsem vytrejdila!“
Se zájmem jsem si vzal kartičky a cítil jsem jak mi vadne obličej. Pokémoni.
„Kdopak ti to dal?“ snažil jsem se, aby můj hlas zněl neutrálně.
„To mi dal Alex, on už je nechce.“
„Jsi si jistá, že je nepotřebuje? Určitě to musela stát nějaký korunky.“
„Ne! Koupíme album, abych si je měla kam uložit???“
Album už Lilinka má a zatím nikdo z rodičů nepřišel, že moje dcera provozuje černý obchod s Pokemóny. Třídní schůzky už byly. Mým úkolem tedy bude se naučit mít rád Pokémony a začít se v tom vzdělávat, protože to vypadá, že jí to začíná bavit. Každý den přijde ze školy a já musím obdivovat všechny její kartičky.

Kluk s prstýnkem a kartičkami

Vyzvedával jsem Lilinku ze školy. Vzal jsem jí tašku.
„Tatí, Alex mi dal prsten, on si mě chce vzít!“ tetelila se radostí.
„A co to znamená?“ pronesl jsem hloupě. Samozřejmě jsem věděl, co to znamená. Lilinka už mi vyprávěla, že kluci rozdávají prstýnky holčičkám, který se jim líbí. My jsme posílali dopisy. Dneska se posílají prsteny. Tím kluci dávají najevo své sympatie holkám. Prsteny moci.
„NO jako, že se mu líbím a ještě mi dal pár kartiček s Pokémonama.“
„A co ty na to?“
„Mě se taky líbí, tak já si ho taky vezmu!“
„A co kdyby ti nedal ty kartičky s Pokémonama a ani prsten.“ zajímal jsem se dál.
„To mi je jedno, mě se líbí!“ odpověděla zasněně.
Tak mám problém dvojitej. Kluka, co vládne prstenem moci a ještě Pokémonama.