Taky máte rádi ta videa, kdy děti jakéhokoliv věku projevují sebejistotu a odvahu, kterou vy jako dospělí občas nemáte?Máme v sobě nějakou zábranu, nebo strach, který prostě vám brání být bezprostřední, uvolněný, opravdový, upřímní.Angličani pro to mají krásný výraz „self confidence“. Tohle to „selfí confidium“ bych rád, aby moje děti měli. Doufám, žese mi to podaří jim to zachovat a předat. Moje rodiče by projev téhle vlastnosti občas považovali za drzost. Já si myslím,že když svoje děti naučím být zdravě sebevědomé a drzé, tak to může být pro jejich život jedině plus. Proto tonepotlačuju.  Budoucnost teprve ukáže, jestli se mi to povede. Pokud vám vaše dcera přijde domů a kromě toho, že vám říká „tati“, takvám říká „kámo“, tak to vyžaduje občas hodně duševní odvahy a odolnosti. Pokud se s dcerami pohádáte a naběhnete sis otázkou: „To mám na hlavě jitrnici?“ a ony vám jí v okamžiku na tabletu na vaši fotku na čelo namalují a s úsměvem.Pak mi fotku ukázaly a čekaly na moji reakci. Vyžaduje to hodně sebereflexe.  Na „Hej, kámo!“, odpovídám „Hej, kámo!“. Jitrnici jsme se zasmáli a vyvolalo to salvu smíchu. Jen jsem holkám muselvysvětlit, že ne všichni by museli reagovat stejně. A že pokud bych tohle udělal já svojí mamince, tak bych dostalRaracha, přes zadek a ještě by se mnou týden nemluvila. Je mi jasné, že moje děti pomalu přicházejí do puberty a tahletabezprostřednost nabírá z roztomilosti především na osobitosti. Pomáhá na to jediné. Není to o mně a nemůžu si to brátosobně. Samozřejmě ve mně se odehrává peklo a nejraději bych vypustil Hulka. Navenek se snažím zachovat Zen.  Odjížděli jsme dnes od domu autem. Po silnici a před námi šli nějací lidé. To tak bývá v panelákové čtvrti. Lidi si myslí, že jsou na pěší zóně. Jel jsem pomalu. Jedna paní po pravé straně se otočila po zvuku našeho auta. Nadskočila a vyjekla. Dala si ruce v prsa, zesinala jako by měla nastat její poslední…