Jablečné děti
Když jsem se jim pokoušel dát do ruky mobil, nebo tablet s Androidem, tak ho v prvních chvílích daly pryč nebo je nebavilo používat. Všechna ta tlačítka zpět, domečky a křížky. Každou chvíli mi to dávali, abych jim to nastavil.
To že mám jablečné děti se potvrdilo jednoduše a to neuměli skoro ani mluvit. U nás v rodině se traduje tento vtipný příběh.
Seděli jsme s mojí sestrou u snídaně a Lilinka přiběhla s víčkem od usb flashky. To jí bylo asi tři roky. Flashka byla v podobě Hulka. Držela jeho nohy a hlava by umístěna v sestry ultrabooku Macbook Air. Ráda si s figurkou hrála. Liluška se dožadovala celého zeleného hrdiny: „Kde je Ulk?“
„Jé támhle v počítači?“, a ukázala směrem k hliníkovém ultrabooku s jablkem.
Lilinka se podívala směrem, kam ségra ukazovala, ale jako by vůbec nic neviděla. Otočila se nechápavě na ségru.
„Udělej krok dopředu!“, znovu ukázala na jablečné zařízení, “ Hulk je z boku v počítači!“
Liluška poslechla a udělala krok směrem k „počítači“ i flashce. Zdálo se, že kouká přímo na ní: “ Nevidim! Kde je Ulk?!“
„No z boku v počítači!“, už zoufale ji odpovídala moje sestra, „Vždyť na něj koukáš!“
„Nevidim! Kde je Ulk?!“, už se chystala jít hledat zeleného hromotluka jinam, protože si myslela, že si z ní moje ségra Brambora dělá legraci.
Zatím jsem to sledoval z povzdálí a v klidu snídal.
„Koukej!“, mrknul jsem na ségru a říkám nahlas a pomalu Lilince:“ Lili? Koukni se na ten MACBOOK z boku a tam je Hulk.“
Šla k “ počítači“, tedy MacBooku vytrhla z něj vítězoslavně hlavu Hulka a zástrčka flašky ji spadla k nohám a vítězně hrdelně pronesla: „ULk!“
Ségra se na mě nechápavě podívala… Pokrčil jsem jen rameny a hrdě pronesl : „Mám jablečné děti! Musíš věci nazývat správnými jmény! To není počítač! To je Mac!“
One Comment
Pingback: