Bowling pro děti

Nedávno jsme přemýšlel nad tím, jak korona a to všechno změnilo to jakým způsobem se stýkáme s lidmi. Díky koroně jsem omezil sociální kontakty na minimum.

Vzpomněl jsme si, jak jsme s kamarádem a jeho dětmi byli na bowlingu. Už je to čtyři roky zpátky. Dříve jsem spolu trávili mnohem vícero času. Máme stejně staré děti, akorát on má holčičku a chlapečka. Měl jsem trošku nedůvěru a pochybnosti k tomu, jak se hraje s tehdy 3 letými a 5 tiletými caparty bowling. Vždyť i dospělí lidé mají problém nehrát rovnou ve žlábku, někteří mají i tendence hrát v dráze, kterou si nepronajali a hrají v ní úplně cizí lidé, se kterými nejsou v týmu. Ale můj kamarád je v některých věcech mnohem pokrokovější a odvážnější rodič něž já a zkouší s dětmi věci, které mě by osobně nenapadli. Třeba jít hrát ten bowling, nebo dětem koupil čtyřkolky. A tak se mnohdy nechám překvapit a nepochyboval jsem o tom, že to bude zábava.

Sešli jsem se u nás v bowlingové hale, děti se těšily a já jsem byl zvědav, jak to bude ty moje roztleskávačky bavit. Sám nejsem velký bowlingový hráč, doopravdy mi to spíš nejde.

Byly jsme v hale první a tak jsem se šly rovnou přezout. Zde nastal první problém, že pro prťata typu Lililinka s nožkou jako skřítek, tak neměli botičky. Nakonec měli jen o číslo větší, takže se jen trochu utáhly a bylo to ok. Na Klárku botičky měli, ale tam vzniknul ryze ženský problém. Vzala si ty s jejím číslem a ty se jí trošku vyzouvali. Takže si vzala o číslo menší. Ale ty zase tlačily. Takže si nakonec vzala ty původní, trošku se utáhly a bylo to ok. Mezitím dorazil kamarád a jeho děti, přezuli se a mohli jsme hrát.

Kamarád šel k obsluze nadiktovat naše jména a nastavit hru. Myslel jsme , že budeme hrát s dětmi, ale nakonec jsme všichni hráli za sebe. Kamarád začínal. Dráha, ale vypadala normálně a já pořád nevěděl v čem je to ten dětský bowling. Říkal jsem si, až začnou hrát děti, tak koule budou pořád v žlábku. Pak nastoupila dcera mého kamaráda, vybrala si kouli, rozeběhla se a cloumaná vahou koule jí prostě prdla na dráhu. Koule letěla a shodila pár kuželek, ale mě to pořád nedocházelo. Říkal jsem si, že to nehraje poprvé, tak má prcek pětiletej natrénováno. Mezitím moje holky lítaly okolo podavačů koulí a vybírali si tu, s kterou budou hrát a otáčely je a chtěly je nosit. Musel jsem je krotit, ale pořád jsem nevěděl jestli je to bude bavit. Osvícen jsem byl, až když šel na řadu mladší syn kamaráda, vzal si menší kouli ke dráze, napřáhl a jako malý diskobolos odhodil kouli směrem ke kuželkám… V duchu jsem se jen pousmál, to bude žlábek!

Koule se však neviditelně odrazila od žlábku a křížila dráhu semo tamo jak zmije až směrem ke kuželkám. A v tu chvíli mi to došlo. U žlábků podél dráhy bylo zvednuté hrazení, které se zvedlo jen, když hráli děti, takže koule nemohla spadnout do žlábku, ať dítě mířilo kamkoliv. Super!!! Samozřejmě modří už věděli v prvním odstavci počátku mého příběhu, ale pro mě to byla novinka.

Šli jsme si hodit s Klárkou i Liluškou a byly nadšené. Koulely koule na kuželky a skákali radostí ať shodili jednu nebo pět kuželek, stejně jako dcera a syn mého kamaráda. Osobně mě nikdy moc bowling, když jsme ho byly hrát s přáteli, nebavil. Když hraje deset lidí a pořád čekáte, než se na vás dostane řada a pak prvních pět hodů hledáte tu správnou kouly a další 5 se s ní sžíváte a v dalším kole už to fyzicky moc Vaše ruka nedává. Ale teď to bylo díky dětské radosti ze hry, ať se děje, co se děje, velmi osvobozující a člověk hrál opravdu pro radost. Děti nám nosily koule a my jsem dělaly různé legrácky a srandy.

A když už jsem si našel kouli, s kterou by to šlo a mohl se otcovsky vytáhnou před svými dcerami, tak jsem ten STRIKE dal. Ale taky jsem udělal přešlap, body mi tedy nebyli přiznány. Pokud jsem ho dal teď, tak ho dám i příště, povzbudil jsem se do dalšího kola.

V dalším kole jsem si namastil svaly, významně se podíval na své dcerky. Ty samozřejmě nechápali proč.. Rozeběhl se svou už 6ti hody odzkoušenou koulí a hodil, koule měla správný směr… popadalo to… a zůstala tam stát jedna.. Jedna! Ještě se zlomyslně kývala. Tak aspoň SPARE, říkám si a jdu si pro svou kouly. Ta kuželka je uprostřed, to dám. Šahám pro kouly a chystám se k hodu…

„Tatí?“

„Ano?“, stojí u mě Klárka a kouká na mě těma modrýma bezelstnýma očima.

„Víš, že Viktorka shodila všechny kuželky najednou?“

Co myslíte? Uvnitř jsem explodoval a umřel zároveň a koule skončila v žlábku. Malá holčička dá strike a já nic. Byl jsem poslední, takže mě porazil můj kamarád, jeho 5tiletá dcera, moje 5tiletá i 3 letá dcera, a jeho 3 letý syn.

Doufám, že budeme teď vícero příležitosti k tomu se vídat a já budu mít víc příležitostí s mými přáteli a jejich dětmi prohrávat. Vlastně je to čirá radost.