Blog

Co se rýmuje s číča

Lilinka je v první třídě a učí se číst. Čte teď všechny nápisy a písmenka, které vidí. Stejně to měla Klárka, když chodila do první třídy. Četla všechno na co přišla. A některým nápisům se prostě nedá vyhnout. Jsou psány po domech nebo ve výtahu, samozřejmě i na veřejném záchodě. Obzvláště, když takový jeden z těch nápisů máte v přízemí na hydrantu v domě. Je to takový ten nápis psaný lihovou propiskou a rýmuje je s číča. Ano, obsahuje všechny písmenka, které se jako první učí děti v první třídě. Zatím se vždy, když jsem procházeli kolem hydrantu a při pohledu na něj smála jen jedna, teď se smějí dvě. Občas mě zkusí.

„Tatí, co tam je napsané?“

Vědí, že nemluvím sprostě, takže odpověď je vždy stejná: „Umíš číst, tak si to přečti!“

To Klárka chodila ještě do školky. Byli jsem koupit bačkůrky. Šla kolem nás tlupa pobertů a něco si vehementně povídali a svou testosteronovou nadřazenost si dokazovali tím, že na konci věty použili tu vola, tu kreténa, či dementa.

„Tatínku, ty kluci mluvili sprostě!“, vzhlídla ke mě důležitě Klárka.

„Všimnul jsem si…“, chystal jsem se to přejít.

„Tatínku, ty kluci mluvili, ale hodně sprostě.“

„Já vím, miláčku, takhle se normálně nemluví.“

„A tatínku, mluvil jsi někdy taky tak sprostě!?“

Pokud to jde, jsem ke svým dětem upřímný, protože pak před nimi šlápnete na kostičku od Lega, kterou neuklidili, ulevíte si a v tomto případě veškerá otcovská autorita končí s tancem sv. Víta na jedné noze a pořádným „Dopr….!“

„Než jsem měl Tebe a Lilinku, tak jsem párkrát ty slovíčka použil. Od té doby, co mám Vás, tak se snažím je nepoužívat, protože to není hezké. Před holčičkám se sprostě nemluví.“

„Hmm, od té doby, co máš mě a Lilinku?“ zadumala Klárka, “ Tak to já nebudu mluvit sprostě NIKDY! Ani jako velká, ani teď jako malinká. Víš, tati?“

„Vím…!“, musel jsem se pousmát.

Písmenka na tabuli

Byl jsem a jsem zvědav, jak dlouho ji to vydrží. Jednou přijde den, kdy ta slovíčka bude chtít použít i na své rodiče. Protože ji budu s… a bude mě chtít poslat do p……. Myslím, že ty chvíle jsou blíž a blíže, ale zatím mě nikam na ona místa neposlala. Vlastně si vážím toho, že mi upřímně zatím vždy řekne, že jí štvu a že si o tom povídáme. Vím, že už všechna sprostá slovíčka zná. Zná je asi už asi i Lilinka. To by nesměly chodit do školy. To jsou chvíle, kdy si říkáte, kéž by zůstaly malinké a neuměly číst.

Leave a Reply