Jak jsme přemohli strach z koupací čepice

Odjel jsem s holičkami na Jarní prázdniny do Maďarska do lázní. Chtěl jsem jet s nimi na hory. Něco mi říkalo, že to nebude dobrý nápad. A spočítal jsem si, že kdybych s nimi jel na hory tady v Čechách, tak nakonec s ohledem i na počasí bude lepší, když o rok odložíme na příští rok a raději pojedeme jako snoby do Alp. Další věc je, že jsme měli jet s kamarádem, který mi dneska psal, že to celé odstonal s teplotami. Moje instinkty mě nezklamaly.

Plány na Jarní Prázdniny

V Maďarsku jsem byl už jako malé dítě a mám to spojené s bazény a teplou vodou. Obnovily se mi vzpomínky na typický smrad sirných bazénů, ale spoustou klouzaček a neustálého koupání. Moje holky milují vodu a mohly by v bazénu trávit celý den. Teplá termální voda i v zimním počasí, kdy se dá plavat venku i vevnitř, se zdál jako dobrý nápad. Zároveň plavání venku v teplé vodě, kdy stoupá pára z vody bude pro holčičky zajímavý zážitek, říkal jsem si. A pokud budou mít koupací čepice, tak to bude všechno v pohodě. Nenastydnou a budou se moci koupat do aleluja.

Něco mi říkalo, že to nebude dobrý nápad

Tam ale můj plán narazil. Holky se těšily. Těšily se na všechny vodní atrakce, tobogany, koupání v termálních pramenech a koupání venku, které znaly z léta z Polska. Až do té doby, kdy jsem řekl, že si ta nejmladší bude muset nasadit koupací čepici. Druhou čepici jsem zapomněli doma. A tak jsem rozhodl, že si jí vezme ta nejnáchylnější paneláková kytka a astmatička. Jejda to jsem narazil.
„Já si to na hlavu nevezmu!“
„Ty nechceš jít plavat ven?“
„Na to čepici nepotřebuju!“ argumentovala zcela logicky.
„Já mám, ale strach, że nastydneš, tak bych był rád, aby jsi si tu čepičku vzala.“
„Nechci!“ zasekla se.
„A co kdybych si jí vzala taky?“ přispěchala mi na pomoc Klárka.
„Nebudu jí nosit!“ už chybělo jen aby si dupla nožičkou.
„Ve škole na plavání jí nosíš!“ zkusil jsme logický argument.
„Tam jí máme všichni!“

Řešení problému s chybějící koupací čepicí

Dál jsem se nedohadoval a pochopil jsem se, že musím jít příkladem. Šel jsem na recepci a zeptal se, zda nemají koupací čapky na půjčení. Neměli, ale pustili mě do foajé, kde byl krámek s plavkami a měli tam koupací čepice. Paní mi nabídla unisex koupací čepice s univerzální velikostí. Koupil jsem pro sebe modrou a pro Klárku neutrální bílou.

Nasazení čepic a vstup do bazénu

Našel jsem holčičky v bazénu a nasadil si čapku a Klárce, podal tu její bílou a mrknul na ni. Lilinka už neprotestovala. Dobrých deset minut jsme se bavili tím, jak čepice nandat. Vydali jsme se skrze plastové zábrany do venkovního bazénu. Holky ocenily, že díky čapkám jim není zima na hlavu. Já jsem byl o něco víc v klidu, že mi nenastydnou.

Zábava s koupacími čepicemi

Čepice se zároveň staly předmětem různých her. Když jsem šli do venkovních bazénů, tak jsem strávili vždy dobrých deset minut tím, kdo jí komu lépe nandá a rychleji. V jednu chvíli holky už měly čepice nandané a přetahovaly se o mou čepici.
„Já mu jí nandám!“ hlásila Klárka
„Ne, já jí tátovi nandám!“ brala čepici sestřičce.
„Ne, ty jsi jí dávala tátovi minule!“
Seděl jsem u kraje bazénu a pozoroval to s ledovým klidem, ale s úsměvem. Okolo nás sedělo spousty starších lidí a mě vcelku udivovalo, že je handrkování dětí nevyrušilo z relaxace. Někteří dokonce to dohadování pozorovali pobavenými pohledy. Nikdo je neokřikoval, nebo na ně neházel káravé pohledy. Bylo to sympatické.
Holky pokračovaly v handrkování a dohadováním, kdo mi tu koupací čepici nandá. Najednou postarší paní po mé levé straně otočila hlavu na svého manžela a s úsměvem mu povídá čistou češtinou: „Třicet let a pořád je to stejný!“
Hlasitě se zasmáli: „Nic se nezměnilo! Třicet let a nic se nezměnilo!“

Moje děti mají možná ty internety, TikToky a Intstagramy, Wikipedii a YouTube a budou žít s virtuální realitou, ale jsou to pořád ty stejné děti jako před třiceti lety. To je fajn!