Blog

Mami, už tam budem?

Pojďme si to přiznat většina žen neumí číst v mapách a matka mých dětí není výjimka. Tuto její malou nedokonalost, která by se dala očekávat, jsem nikdy po času našeho soužití nezjistil. Já jsem jí vlastně zjistil až potom, co jsme se odloučili. Do té doby jsme jezdili všude spolu. Vždy jsem řídil já a tak se nikdy nestalo, že bychom zabloudili. Po odloučení se, ale tato nedokonalost projevila v celé své kráse. Jako muž a chlap od IT bych čekal, že tohle vyřeší možnost navigace v mobilu. Matka mých dětí mi, ale ukázala, že ženy neumí číst jak v mapách, tak neumí jezdit ani podle navigace. 

Fifty/fifty

Když jsme začínali být rodiče, kteří mají děti ve společné péči a střídají si, tak jsme se snažili se o všechno dělit, aby to bylo spravedlivé. Tedy také,  co se týče dětí a jejich vezení na různé tábory a soustředění. 

Zoufalý telefonát

Mělo mi být jasné, že to asi bude problém, když matka mých dětí vyjela s holčičkami na výlet 20 km od bydliště. Na místo, kam se zabloudit asi ani nedá a přesto se jí to povedlo. Místo hledali asi hodinu, nepomohla navigace, ani dobří lidé. Dokonce jsem kvůli tomu měli jeden zoufalý telefonát, kdy přes utrápený hlas matky mých dětí se ozýval křik holčiček: „Mami, kdy už tam budeme?“

Představil jsem si dva roztomilé oslíky a matku mých dětí jako Shreka, co se rozčiluje na navigaci. Ten den se nepovedlo se jim to nepovedlo a výlet se na určené místo nekonal. 

Holky v autě

Po té, co se matka mých dětí se pokoušela odvézt sama holčičky na soustředění na místo, kam je vozíme 2 – 3 x za rok. Povedlo se jí ani jednou nezabloudit. Zkoušel jsem doporučovat navigace, trasy. Všechno marné. Jela s holčičkami třikrát a vždy zabloudily. Zoufalý telefonát jsme absolvovali jen v prvních dvou. Při třetím jsme se dohodli, že na tyto akce budu vozit holky já. 

Le – gen – dár – ní

Holčičky se, ale vždy preventivně ptají, jestli pojedou s maminkou nebo se mnou. A když řeknu, že jedu já, tak je vidět, jak si v duchu oddechnou. Cesty s maminkou museli a musejí být legendární. A to natolik, že na ně nikdy nezapomenou. 

To neznáte naší maminku

Tento rok se matka mých dětí rozhodla, že pojedou na výlet na 3 dny do Mirákula. Když se to Klárka s Lili dozvěděly, tak to vyvolalo bouřlivou reakci nadšení a samozřejmě hned v druhém plánu si uvědomily, že to je dlouhá cesta autem a s maminkou.. Klárka to přišla se mnou hned zkonzultovat:

„Já myslím, že bychom měli vyjet, co nejdřív!“

„Jako ráno?“

„Ty neznáš naší, maminku?“, podivila se a hned pokračovala, „Jestli zase zabloudí, tak to abychom už vyjeli den předem!“

Samozřejmě hned jak měly cestu naplánovanou, tak si matka mých dětí nezapomněla postěžovat: „Víš, co mi řekla naše cestu na ten výlet?“

„Jo vím, že bys měla vyjet s nimi o den dřív!“

„Já si myslím, že ideální bude, když vyjedeme 3 dny dopředu!“, Klárka se přichomejtla vedle maminky a objala jí, „Jeden den by nemusel stačit.“

Leave a Reply