Jak jsme se stali SPZtkovými detektivy

Nevím, kde se vzala ta obsese u mých holek, ale mají rády SPZtky. Pamatují si mojí SPZtku, pamatují si SPZtku matky mých dětí. Pamatují si Státní Poznávací Značky všech dědečků a babiček, které je vozí. 

Záliba ve značkách

Vůbec netuším, kde se tahle záliba v mých dětech vzala. Možná je to tím, že je pořád někde jezdíme a převážíme. Tím, že jsou holčičky ve střídavé péči tak, i když to máme přes kopec tak je s tím spojená hodně logistiky. Do školy ze školy, na trénink z tréninku. K babičce od babičky, na přespávanou ke kamarádkám pak zase zpátky. Ne vždy je tam vozím já nebo maminka. Celá rodina se zapojuje a pomáhá. A tak si holky pamatují značky svých oblíbených „taxikářů“. 

Co znamenají písmenka

Tohle značková „úchylka“ nekončí jen tím, že si pamatují značky naší rodinné flotily. Jdou ještě dál. Zajímají se, i co jednotlivá písmenka na značkách znamenají a z jakého kraje jsou. Takže jsem si to musel nastudovat. I když je jich dvanáct, tak ne vždy si to pamatuji. Situace je o to komplikovanější, že po silnicích jezdí stáleauta SPZ, které platily do roku 2002 a první tři písmenka značí okres. Takže pro náš okres to třeba je a bylo TPC/TPK a ještě si to pamatuju, ale jak přijede auto z jiného okresu, tak se mohu jen dohadovat. Pražáka samozřejmě poznáte vždycky. 

Hra na cesty

Znáte ty americké rodinné filmy, kdy rodiny na cestách hledají značky z různých amerických států na autech a počítají je. Je to hezká hra na dlouhé cesty, ale u nás i s našimi značkami neproveditelná ve všech směrech. Občas, když je dlouhá cesta a cestujeme někam na dovolenou na výlet, tak hledáme značky, které neznáme a říkáme si, co tam asi dělají. Kam cestují a odkud. Na poslední dovolené jsme si vymysleli hru, kdy jsme na značkách aut a tabulích okolo cesty hledali písmenka Abecedy od A až po Z nebo pak zase od konce. Zdálo by se, že to může být rychlá hra, ale ukradne tak půl hodiny až hodinu cesty. Některá písmenka se opravdu těžko hledají. 

Naše značka, naše vesnice

Převzal jsem si holky od babičky a šli jsme s věcmi. Lilinka ukázala na značku auta a zamumlala něco, čemu jsem sotva rozuměl. Vlastně spíš nerozuměl. Znělo to jako: „To je E jako erotično…“

„Cože?“ podivil jsem se. Zajímalo me, co z toho vypadne. 

„No e jako Elastično, jako že jsou tam ohební lidé.“

„Myslíš jako Elastička z Úžasňákových?“

„Jo jo, takový lidé by tam mohli bydlet!“ přitakala. EL začínají u nás auta z elektrickým pohonem. 

„Taky jsme projížděli vesnicí jménem Hubenov, tak jsme tam chtěli nechat Klárku, protože tam jsou určitě všichni hubení.“

Klárka je vyžlička, i když toho spořádá za regiment. Značka pro naši rodinu by asi měla písmena STK a vesnice by jmenovala Střidavkov.