Zpověď o Ježíškovi: Jak jsem přežil rozpad kouzelného světa

Moje holky oficiálně tento rok už nevěří na Ježíška. S radostí oznamuji, že jsme to vydrželi do jedenácti a devíti let, tuto tradici střežili. Bylo to pro mě radostné, ale zároveň trošku bolestivé. Musel jsem se vyrovnat s tím, že při zachování tradice a budování kouzelného světa svých dětí jim vlastně neříkám pravdu. Prach sprostě jim lžu a v podstatě manipuluji.

Děti nejsou hloupé

Děti nejsou hloupé. Do určitého věku se dají ošálit, ale když začnou klást otázky, je třeba přistoupit na jinou úroveň. Když se ptaly na Ježíška, stačilo přidat zvukový záznam, jak Ježíšek přináší dárky. Otevřít  balkonové dveře. Pak se domluvit, aby je někdo jiný, donesl. Ale dříve, než jsem si toho všiml, děti vyrostly, a starší mě přistihla při lži o Ježíškovi. Přišla na to sama tím, že si kriticky ověřovala informace.

Představil jsem si, jak jsem s pytlem dárků v plenkách. Právě jsem řídil a neměl jsem čas na tento druh rozhovoru. Někam jsme spěchali.

„Chápu, že tě to zajímá. Doma si o tom popovídáme, ano?“ 

Tohle bylo na jaře, a Lilinka se o tom už znovu nezmínila. Věděl jsem, že to budu muset otevřít. Nechtěl jsem, aby moje holčička brala, že jí lžu. Naštěstí jsem narazil na skvělý článek a podcast (https://13hrichurodicovstvi. cz/41-deti-mikulas-a-jezisek/), který se tímto tématem zabývá.

Muselo to přijít

Zrovna nedávno to přišlo znovu, před Vánocemi, když jsem se ptal, co si přejí k Ježíšku, a jestli mu budeme psát.

„Tati, ale já už na Ježíška nevěřím!“

„Jak to, že nevěříš?“

Klárka, která byla u toho, se na mě významně podívala.

„A máš pocit, že jsme ti s maminkou lhali?“

„Vůbec ne!“

„Jsi z toho smutná, že víš, že Ježíšek neexistuje?“, vzal jsem ji na klín.

„Ne!“

„Víš,“ ulevilo se mi, „když já jsem byl malý, tak k nám chodil Ježíšek, a moc rád na to vzpomínám. Chtěl jsem, abyste s Klárkou měly stejný zážitek. Moje maminka tuhle pohádku o Ježíškovi pro mě taky dělala. Tak doufám, že se na mě nezlobíš?“

Zavrtěla hlavou a usmála se na mě.

Kámen spadnul a dopadl.

Kde jsem udělali chybu?

„Tak a kdy jste to holky zjistily, že Ježíšek neexistuje? Kde jsme udělali s maminkou chybu?“ řekl jsem spiklenecky a šibalsky.

V tu chvíli ohňostroj radosti začal, a předháněly se, kdo to řekne dřív a dohadují se. Klárka to zjistila u maminky, když děda nesl dárky. Lilinka je šmírák, tak si všimla dárků u babičky, které byly ve skříni nahoře. Sice důkladně přikryté. Jak jsem psal nahoře, děti nejsou hloupé.

„Babička, myslela sis, že asi neuvidíme, co?“, smála se Lilinka.

Pár tipů ode mě nakonec:

• Dej pozor, kam schováváš dárky. Jedno z dětí je vždy šmírák prohledávač.
• Dávej si pozor, co říkáš, a upozorni na to celou rodinu. Nenech se odbít tím, že jsou malé. Jedno z dětí je analytik a ví vždy, co říkáte.
• Každý rok to vylepši: nech otevřené okno, přijde dopis od Ježíška (existují na to služby), nechej stopy u stromku, pusť zvuky, že Ježíšek přichází, nechá dárky (jeden máš tady dole první minuta je ticho), domluv se s někým z rodiny/kamarádem, aby dárky donesl.
• Objevuj s dětmi tradice: peč cukroví, krájej jablíčka, lij olovo, pouštěj lodičky ze skořápek od ořechů