Dělají popeláře i holky?

Chci, aby moje holčičky moje měli pocit, že mohou dělat cokoliv na světě, pokud tomu budou věnovat dostatečně času a píle a budou to opravdu chtít. Ten pocit, že pokud máte nějaký sen nebo si něco umanete, tak to můžete dokázat. 

Chtěl jsem být…

Já jsem v mladí chtěl psát příběhy, být režisérem, hrát divadlo nebo být popelářem. Nakonec je ze mě Ajťák, co vystudoval obchodku, který nedodělal historii na vysoké škole. Nestydím se za to. Je to fakt.
Moje střední škola měla sto let a škola dělala pro své absolventy takový den otevřených dveří. Vzal jsem holčičky, abych jim ukázal, kde jsem se učil vyrůstal. V každé třídě byla výstava fotografií. Byly nadšené a já byl překvapený na kolika fotografiích jsem  byl zachycen a byl vystaven. Asi jsme přeci jen zanechal na škole nějakou stopu. Moderoval jsem školní akademie a organizoval je. Ve vyšších ročnících a později, když už jsem na škole nebyl, tak jsem s kamarádem moderovali plesy.

Co tě škola naučí

S nadšením jsem je vedl do učebny, kde se vyučovalo psaní na stroji. Nevím, jestli je to smutné nebo pochvala. To nejlepší, co mi střední škola dala je umění psát všemi deseti. Je to něco, co používám každý den. Díky tomu mohu být efektivnější v tom, co dělám.  Holičkám jsem to s nadšením řekl. Paní učitelka, která tam postávala v učebně se jemně zašklebila. Asi to nepovažovala za moc výchovné.

Nabídka, která se neodmítá

Šli jsme s holčičkami se podívat do věže školy. Byl odtamtud krásný výhled na celé město. Cestou dolů mě zastavila paní učitelka matematiky. Vždycky jsem jí měl rád a respektoval. Matematika sice nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem, ale ona do mě dokázala látku nějak dostat. V lichotila se mi a hned druhá otázka byla: „Nechtěl bys moderovat ples? Já vedu tento rok třídu k maturitě a potřebovali někoho, kdo jim to odmoderuje.“
Udělalo mi to velkou radost a paní učitelce jsem moderování potvrdil. Hned jsem do toho zainteresoval i kamaráda, který tam byl taky a moderoval se mnou. Na holkách bylo vidět, jak jsou na mě hrdé a mají radost, že jejich táta je v kurzu. A já jsem si záři jejich zájmu užíval.
„Tatínku, já budu chodit taky na tuhle školu.“ řekla Klárka, když jsem vyšli ven.
„Já taky!“, hned pronesla Lilinka, aby nezůstala pozadu.
„To mě těší, holky! Výběr školy je na vás a můžete to ještě změnit. Já se zlobit nebudu.¨“
Chtěl jsem, aby měli jistou, že nemusejí jít v mých stopách.

Chtěl by jsi dělat popeláře?

Jeli jsem s Klárkou na trénink a před námi jelo popelářské auto.
„Tati, chtěl by jsi dělat popeláře?“
„Jako malý kluk jsem to chtěl dělat! Byl to moje vysněná práce! Stejně jako jsem chtěl být kosmounautem nebo hercem.“
„Já bych to nechtěla dělat! Ta práce smrdí a je to špatně placené.“
„Tak máš pravdu je to práce, která smrdí. Slyšel jsem, že je placená vcelku dobře.  Můžeš to dělat hned po základce. Nepotřebuješ na to žádné speciální vzdělání. Jsi na čerstvém vzduchu.“ snažil jsem se jí osvětlit pozitiva.
Pak mě ještě napadlo: „Na druhou stranu v létě to musí být opruz a v zimě taky. Ale vždycky jsem si to chtěl zkusit jet vzadu na to voze, víš? To musí být vzrůšo! Nemyslíš?“
„To asi jo!“ přitakala
„Krom toho,“ zamyslel jsem se, „nikdy jsem neviděl žádnou ženu popelářku…“
„Já taky ne! Asi to není práce pro holky.“ potvrdila.

Nezapomínejte si mobily

Vyhodil jsem Klárku na tréninku, otočil jsem se na plácku před budovou, kde se parkuje u tréninkové haly a u výjezdu další popelářské auto. Z něj ladně vyskočila popelářka a začala motat popelnici k vozu. Nevěřil jsem vlastním očím. Chtěl jsem rychle vystoupit z vozu, ale zasekl jsem o pás. Uvolnil jsem se a hledal jsem v kapsách mobilu. Musím si s ní udělat fotku a poslat to Klárce, říkal jsem si. Tomu neuvěří. Bohužel mobil jsem nechal doma. Mezitím popelářka srolovala popelnici do vozu, vyklepala jí, naskočila na vůz a odjela. Kdyby mě někdo pozoroval, tak si myslí, že jsem se úplně zbláznil. Nejdřív jsem visel na okně, pak najednou vystřelil z auta, málem se oběsil na vlastním pasu, pak si prohledával kapsy. Šel jsem k popelářce, pak zase od ní, pak zase k ní, pak zase od ní. Klel sem a najednou si sedl do auta a odjel. V životě jsem žádnou popelářku neviděl a pak se stačí o ní bavit a objevila se mi před autem.

Za trest

Aby toho nebylo málo, tak Klárka teď nedávno přišla s tím , že chce studovat Gympl. Chápete, já který jsem studoval obchodku, nedodělal vejšku a moje dcera chce na Gympl. To je snad za trest? Popelářka z ní asi nebude. Každopádně i toto povolání dělají holky.