Náročný víkend

Posledních 14 dnů před koncem školního roku byly opravdu náročné. Ne pro děti, protože ty měli ve škole čím dál tím volněji a jezdili po výletech, ale především pro mě. Ale mohu si za to především sám, protože se mi sešlo mnoho aktivit. Prohodili jsme si s matkou mých dětí víkendy na moji žádost.  Můj dlouholetý kamarád, se kterým jsem několik let bydlel, měl rozluku se svobodou a organizátor a družba, shodou okolností jeden z mých nejlepších přátel, tak se rozhodl, že mu uděláme ne nejlepší rozlučku se svobodou, ale nejhorší. Jak řekl, tak slíbil. Rozlučka se konala na Moravě, takže víkend to byl velmi náročný. Už to, že jsem tam jeli vlakem a Českými drahami byl zážitek. Nebudu vás nudit podrobnostmi. Co se stane na rozlučce se svobodu, tak taky zůstane na rozlučce se svobodou. Přežil jsem. 

Další víkend jsem to chtěl holčičkám vynahradit, takže jsem si je na oplátku vzal na víkend já. Kamarád měl naplánovanou akci na zahradě s přespáváním ve stanech v pátek. V sobotu jsem byly pozváni na oslavu narozenin. V Neděli závěrečný Pohár v Cheeru. Takto to bylo naplánováno. A asi by to byl vcelku pohodový víkend, kdyby takto probíhal. Jenže…

V pátek ráno mi volala matka mých dětí, že mladší dcera měla v noci bolení bříška a šlo to horem i dolem. Chemie v bazénu, kde byli jí asi neudělala dobře. Takže z práce na HO, koupit léky a převzal jsem si holčičku do domácí péče. Přes den se z horšilo počasí  a tak se přespávaní ve stanu změnilo jen na grilovačku. Lilince se naštěstí udělalo dobře. Léky, tatínkova rohlíková dieta, prolévání čajem na bříško, slavilo úspěch. Holky na grilovačce řádili do dvanácti a dali si bazén i vířivku. Když šla Lilinka do vířivky, tak jsem trošku trnul. Teplá voda mohla udělat. Vířivku jsem čistit nemusel. 

Druhý den jsme jeli  koupit dárek oslavenkyni. Pak rovnou na oslavu. Tam další bazén a spousta zábavy. Starší dcera se po dohodě se mnou ještě domluvila, že u nás bude spát její “nejka” ze školy a já je v Neděli odvezu na Pohár v Cheeru. Dělají to spolu. Nejka přijela a začala další party, ale u nás doma. Dohady o balónek s heliem, který si vzala jen Lilinka z narození party a všechny holky si to chtěli zkusit a mluvit jako šmoula. Lilinka to rozhodla sama. Sebrala balonek a prostě ho celý vdechla. Do toho přijel můj nejlepší kamarád z Brna, který přijel jen na skok. Odjížděl kolem půl dvanácté. Skoro jsme si nepopovídali, ale holky měli o zábavu postaráno. Když holky usnuli, tak jsem se měl možnost v praxi dozvědět, že astmatici by neměli hélium. Lilinka kašlat ze spánku a než zabrali léky, tak to chvilku trvalo. 

Moc jsem toho nenaspal, ale musel jsem ráno holky odvézt. Lilinku jsem nechal vyspat, i když měla také Poháru v Cheeru cvičit. Holky to odcvičili. Byly moc šikovné. Já jsem se dokonce zúčastnil i soutěže pro rodiče. Lilinka se mezitím prospala. Klárka zvládla všechno dobře odcvičit a já jsem byl po těch dvou víkendech unavený, jak jsem dlouho nebyl. Tu Neděli bylo neskutečné vedro, tak jsme se rozhodli jet vykoupat k nedalekému jezeru. 

Osvěžili jsem se, vykoupali a všichni jsme ožili. I mě bylo daleko lépe. Už jsem nebyl tolik unaven. Cestou k autu jsme šli kolek stánků s jídlem, kde měli automaty na hračky pro děti. Lilinka začala žadonit o penízky na hračku. Dal jsem jí dvacku, aby si mohla vytáhnou gumového hada. Když to Klárka viděla, tak samozřejmě gumového hada chtěla taky. 

“Mám padesátikorunu, tak si jí budeš muset jít rozměnit.”, dal jsem jí kovovou minci. 

Zašla za roh do stánku a za chvilku vyšla s rozměníme mincemi. Tvář měla zachmuřenou jako by urputně přemýšlela.

“Tati,  mám dilema!”

“Jak to?”, nevěděl jsem kam míří.

“Ten pán se asi splet a místo desetikoruny mi dal padesátikorunu.”, ukazovala mi dvě dvacetikoruny a jedno ošuntělou padesátikorunu. Opravdu nebylo poznat na první pohled jestli to je desetikoruna nebo padesátikoruna. 

“Co mám dělat?”

“ To je na tobě? Můžeš si jí nechat, nebo jí můžeš vrátit..”

“Já jí půjdu vrátit! Chyběla mu!”, nezaváhala. 

Šla zpět do kiosku a vrátila se zpět s desetikorunou. Slyšel jsem jak jí pán říká, že děkuje a jak si sype popel na hlavu, že to je jeho chyba, protože si dává desetikoruny a padesátikoruny dohromady. 

Šla si koupit hada. Za chvilku ze stánku vyběhl pán a nesl malou zmrzlinu. Podával jí Klárce: “Děkuju ti, že jsi mi vrátila tu pajdu! A tady máš zmrzku, abys věděla, že dělat správné věci se vyplácí!”

Měl jsem, co dělat, abych se ubránil dojetí. Ten den nemohl skončit lépe.