Dovolená bez kontroly: Zábavné zápletky a zapomenuté věci

Vedeme u sebe doma takový spor. Je to malichernost. Nic, kvůli čemu se vedou velké hádky. Já se tomu jen směju. Občas to dokáže a obzvláště teď v době dovolených krásně vybublat. Mým holčičkám je osm a jedenáct let a snažím se, aby byli dostatečně samostatné a zodpovědné, že se dokážou sami obléknout za jakéhokoliv počasí. Dokážou si zabalit pro jakoukoliv událost, ať už je to trénink, návštěva bazénu, denní výlet, nebo týdenní dovolená. Chci, aby měli především vlastní zkušenost. 

Maminka a babička

Moje maminka a babička. Holek babička a prababička mají samozřejmě jiný názor. Rádi by holky kontrolovaly. Nebo rovnou jim nadiktovali vše, co si mají vzít. Vím to, zažil jsem to na vlastní kůži jako dítě. I dodnes, když je mě skoro 40 pořád slyším, jestli bych si neměl vzít čepici, když je venku zima. 

Zkušenost je činitel

Nejvíc moje milované prarodiče popudí, když jim argumentuji tím, že dítě si dokáže rozhodnout samo, co si má na sebe vzít. A to už od dvou a tří let. To se oběma prolamují kolena, polévá je horko, pak i chvilku studeno a nejraději by omdlévaly. Logické vysvětlení, že tím, že se si dítě buduje návyk, jak se oblékat  je právě zkušenost. Zkušenost,  že se rozhodlo dobře nebo špatně. To už moje ženy neslyší. To je úplná hloupost. Samozřejmě je na mě jako na rodiči, abych pokud je zima měl dostatečně teplé oblečení pokud si prcek vyjde jen v kraťáskách a venku je -5 stupňů celsia. 

Přístup k výchově

Můj přistup k výchově vede samozřejmě k tomu, že když vyjedeme na delší dobu, tak holky něco nemají. Tu zapomene jedna kartáček, druhá hřeben. Tu nemáme plavky, nebo brýle na plavání. Samozřejmě to je hned voda na mlýn pro moje sudičky, které začnou spílat, že můj systém předávání zodpovědnosti nefunguje a že bych je měl kontrolovat. Doma slovní kontrola proběhla a všechny důležité věci jsme si potvrdili, že je máme. Jen nechodím holkám do batůžků a do kufrů přeskládávám a kontroluji, co všechno mají. 

Hlavně doma nezapomenout Kevina

Holky ví, že pokud se něco zapomene, tak se najde nějaké řešení, které spolu vymyslíme, nebo se to prostě koupí. Já vím, že věci, které si zapomněli minule, už nikdy nezapomněli, protože si to pamatují. Mají už tu zkušenost. A ty, který zapomněli tuto dovolenou, tak zase nezapomenou tu příště. A když něco náhodou zapomenou, tak se z toho nebudou hroutit, jako když matka zapomněla doma Kevina v Sám doma. 

Ach, ty babičky!

Na dovolené v Turecku jsem spal vedle Klárky. Bylo asi 30 stupňů, spali jsme jen ve spodním prádle a rozhodně jsme neměli touhu se přikrýt. Klárka už usínala a nejednou se vzbudí a důležitě si povzdechla:„Ještě, že tu s námi není babička Jana!“

Babičce Janě je již přes 80, i když by ráda byla se svými pravnoučátky co nejvíc tak už není ve věku, kdy by s námi letěla na dovolenou k moři.

„Proč?“ ptám se Klárky.

„No, protože babička Jana“ spustí Klárka kadenci,“ když si hrajeme na dovolenou a někam jedeme, tak mě pořád přikrejvá…!!!”

Zívla, otočila se a spala dál. 

Ach ty babičky!

PS: Tento příběh nemá rozhodně nemá hanit předchozí generace maminek a tatínků, nebo těch, kteří to dělali jinak a nebo mají na to jiný názor. Jsem si vědom toho, že všichni rodiče, ať mají jakýkoliv přístup k výchově, tak se vždy snaží dělat vždy to nejlepší, co je v jejich silách v danou chvíli.