Jméno
Každý asi máme problém se ztotožnit se s tím, jak se jmenujeme. Sami jsme si ho nevybrali. Vybrali nám ho rodiče. Když pominu takové ty stereotypy, že prvorozený kluk by se měl jmenovat po tatínkovi a holčička po mamince, nebo že v určitém období frčí jména, která jsou z ciziny, nebo zase v jiném období se zase více používají jména česká. Úplně pominu fenomén dávání jmen dětem podle toho, co zrovna frčí v televizi.
Výběr jména je pro budoucího potomka může být boj, protože se musí shodovat s představou vaší, vašeho protějšku a taky v neposlední řadě vám do toho budou kecat všichni z rodiny. Musí to vzít v úvahu i faktor toho, že se jméno musí hodit k vašemu příjmení, mělo by mít hezkou zdrobnělinu a taky by se mělo vašemu potomkovi dobře vyslovovat. Kupříkladu Rozárka je moc hezké jméno, ale ve spojení s Růžickovou by se mohlo stát nepříjemným jazykolamem.
Například já jsem Daniel, ale měl jsem původně být holčička a měl jsem se jmenovat Nicol. Ano, Nicol s C a s L na konci. Mohu s povděkem jenom konstatovat, že ta spermie chromozomem Y byla rychlejší, než ty ostatní. Jsem kluk a jsem Daniel. Moje maminka v té době četla knihu E=mc2, lásko moje, kde hlavní hrdina Daniel, rodilý Francouz a puberťák se zamiluje do Američanky Lauren. A protože si o sobě myslí, že jsou nadprůměrně inteligentní a oni jsou a nikdo je nechápe, tak spolu utečou do Itálie do města milenců Romea a Julie Verony.
Mám své jméno rád, ale díky této historce ho mám samozřejmě ještě raději a má pro mě auru jisté výjimečnosti.
Samozřejmě by člověk chtěl, aby jméno, které vybere svým dětem mělo podobnou auru i pro ně. Nejsem si jist, zda se nám to s matkou mých dětí povedlo, ale snažili jsme se. Dohodli jsme se, že výběr prvního dítěte bude na ní a druhého bude na mě. Klárka má jméno prozaicky po své tetě. Lilinku jsem vybral já a shodli jsme se bez velkých pří vlastně hned. Já jsem chtěl pro svou dceru biblické jméno Lilith. To jméno mám vybráno už v patnácti letech. Lilith byla první ženou, kterou Bůh pro Adama stvořil. Adamovi se, ale nelíbila, protože byla příliš nespoutaná a chtěla s ním spát v poloze nahoře. Bůh jí tedy proměnil v hada. Ano toho, který nakonec podal Evě jablko. Lilith je v biblických mytologii a dalších vnímána temně, ale mě se ten základní příběh o rovnoprávnosti a nepodvolování natolik líbil, že jsem chtěl dát své dceři právě takové jméno své dceři. Byla to první žena a ještě vlastně první feministka. Měl jsem pocit a ten pocit ve mě zůstal, že to je to správné jméno pro mou holčičku.
Obě holčičky jsou se svými jmény více čí méně spokojené. Obě mají hezké zdrobněliny nebo přezdívky. Kláře říkáme Klárka, Klárinka, Jája, Jajinka. Lili říkáme Lilinka, Liluška, Lilku. Jeden čas obě vyslovovali nespokojenost s tím, že je málo slavných osobností, nebo postav s jejich jménem A tak musíte hledat v titulcích a nebo ve vyhledávačích postavy, které holčičky znají a mají stejná jména. Obzvláště u Lilinky to byl problém, protože Lili je sice hojně používané jméno i v zahraničí, ale ne pro dětské filmy a seriály. Tak měla Lilinka pocit, že není in. Výjimečná možná ano, ale populární ne.
Myslím, že se to povedlo nakonec zvrátit a obě se smířili s tím, jaká jména jsme ji s matkou mých dětí vybrali. Klárka i Lilinka myslím se naučili mít rády své jména. Všude své jména píší a projevují radost, když vidí nějakého soukmenovce, které se jmenuje stejně. Lilinka své jméno dokonce cpe teď všude.
Učili jsme se do školy, dělali úkoly a Lilinka najednou začala listovat knížkou do školy.
“My teď probíráme různý kg, cm , ml”, začala se najednou podivovat,“K čemu to jako budeme potřebovat?”
“Myslíš měrné jednotky, Lilinko?”
“No asi jo,”, zaváhala, “ale já nevím k čemu to je?!”
“No, abys věděla kolik takový kg tedy kilogram má gramů. A mohla si to spočítat.”
“To mi se ještě neučíme, tatí.”, rozmáchla ruce a sevřela ruce, “Ale k čemu mi takový Lilimetr jako je?”
“Nevím! Lilimetr neznám, ale milimetr určitě využiješ!”, rozesmál jsem se.
