Blog

Zátky na vodě

Minulý týden jsem byl s holčičkami na vodě. Pod stan. A i pro mě to bylo poprvé. Moje holky jsou panelákové kytky, i já jsem kluk z paneláku. Nejsem žádný zálesák nebo skautík. Ve skautu jsem nikdy nebyl. Moje schopnosti přežití v přírodě končí tam, kam jsem je dočetl v příručce Mladých svišťů. Takže pro mě vrchol odvahy, zkouška přežití  a překonání sama sebe. 

Mohl bych vám dnes psát o tom, jak cestou na vodu jsme čekali třikrát v zácpě, protože my Češi neumí používat metodu zip. Mohl bych napsat, že cestou zpět z jsem se to za tři dny jako národ nenaučili. Mohl bych psát o tom, jaké je to spát poprvé ve stan. 

Mohl bych se rozepsat o tom, jaké to je,  když necháte děti připravit stan a ony dají obráceně jen vaší matraci a vy přijdete na proč Vám tak blbě leží, až ve 2 hodiny ráno. 

Mohl bych psát o tom, že jsem měl první noc kempu plnou zvukových zážitků ve stylu 360 stupňů v Dolby Surround kvalitě. Mohl bych psát historky o tom, jak ve 24:00 nás podnapilý stan uspával ožralým hlasem a prozpěvoval písničky pro děti.  Mohl bych vám odvyprávět všechny historky, které jsem slyšel v jednu ráno od ohně, který od nás byl dvacet metrů. Především je zajímavé, že ženské hlasy jsou pronikavější než ty mužské. Mohl bych Vám i odvyprávět diskuzi dvou chlapců, kteří si přišli na břeh povídat ve stejnou dobu o svých romantický bolístkách. Mohl bych vám vyprávět, jak ve 2:00 ráno se někdo rozhod hrdinněl běžet kampem a křičet a zdálky mi nějaký ženský hlas odpovídal. Mohl bych se zmínit o tom, že ve 3:00 hodiny ráno někdo změnil stavidla na hrázi. Mohl bych si postěžovat na projíždějící vlak, který začal jezdit ve 4:00 ráno a nikdy nezapomněl zatroubit na pozdrav. Nikdy!!! A pak jezdil, co půl hodiny.  Nemohl bych zapomenout na roztomilou vsuvku asi v 5:00 ráno, kdy z nedalekého kostela začali zvonit zvony. Takže jsem se první noc skoro vůbec nevyspal. 

Mohl bych psát o tom, že zabalit věci do barelů vyžaduje vícero než zvláštní skill Tetris, který ovládám v autě, ale na vodě mi byl jaksi k ničemu. Je potřeba sílu, zručnost, občas i využít dítě, nebo dvě. Mohl bych psát o tom, že zabalit sebe a dvě děti, stan, karimatky, spacáky je práce na dvě hodiny. Mohl bych psát o tom, že další večer nám tam tak pršelo, vlastně se roztrhla mračna a 6 hodin bubnoval déšť do stanu a nepřestal za noc ani jednou. Bouřilo tak, že jsem se zase skoro vůbec nevyspal. Mohl bych psát o tom, že i poslední den nám večer pršelo a dokonce nám padali i kroupy. Ale to už jsem si dovolil usnout a prostě zkolaboval spánkem.

Mohl bych psát o tom, že jsem jednou vypadl při sjezdu splavu za jízdy z raftu a celý se namočil. Nebylo zrovna teplo a zrovna nesvítilo sluníčko. Mohl bych si postěžovat, že jsem se trošku cestou jednou opravdu rozčílil.  Dvakrát jsem holčičkám něco řekl, aby udělaly. Neudělaly. Jak jsem rozčiloval a lezl z raftu ven, tak jsem i s batohem a všemi důležitými věcmi  spadl do vody. Naneštěstí tam byla  hloubka a já tam zahučel celý. Mohl bych vám napsat o tom, že jsme spoustu věcí zapomněly doma a polovinu neměly. Mohl bych napsat o tom, že jsme měly spoustu zbytečných věcí, které jsme ani nevyužili. Mohl bych psát o tom, že některé kempy nemají tu úroveň jakou bych čekal. Mohl bych se rozepsat o tom, jaký problém je,když chcete pro své dítě palačinku a chcete jí jen zamotat. Mohl bych napsat i své strasti o tom jít na záchod a nemoci se tam zamknout. 

To všechno bych mohl a opravdu jsem to zažil. To všechno bych mohl napsat a postěžovat si, jak to na vodě s dětmi bylo hrozné, nebo nepohodlné, nebo jak jsem se nevyspal. A opravdu jsem se moc nevyspal. Byla to taky makačka. Každý večer jsem usínal bolavý. Ujeli jsme z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny asi 50 km. Ve čtvrtek večer jsme přijeli nechali auta ve Zlaté koruně. Člověk, který nám půjčil raft nás převezl do Vyššího Brodu, kde jsme přespali a ráno vyjeli a odpoledne po obědě jsme končili ve Zlaté Koruně.  Tedy plán byl jasný. V Sobotu ráno jsem měl chuť to dokonce vzdát a opájel jsem se myšlenkou, že někam dojedeme, necháme se od člověka, co nám půjčoval raft stáhnout k autům a pojedeme domů. Neděle pak bude volná a já budu moci odpočívat. Nastínil jsem to u snídaně Strejdovi, to je kamarád, který jel se mnou a svou dcerou a už na vodě byl několikrát. Vzájemně se oslovujeme Strejdo. Bylo na něm vidět, že by jel dál, ale rozhodnutí respektoval. Nejlepší, ale byly děti: 

“Tatí, ne my chceme jet dál!” 

“Tatí, my to chceme vodu dokončit”

“Tati, já nechci jet domů!”

“Dobrá, přehlasovali jste mě!”, zakončil jsem to a smetl jsem náhradní plán ze stolu. U snídaně zavládla všeobecná radost. 

I když já jsem se moc nevyspal, tak moje panelákové růžičky ve stanu spali jako dudci a celou vodu si užívaly. Úplně nerozumím, jak přečkaly celou bouřku, kdy nám do stanu vyloženě bušily všichni čerti a vrchní ďábel občas z dálky použil činely. 

A jak  je dobrým zvykem nemohu zakončit celý příběh než vtipnou historkou. Holčičky byly asi před měsícem u kadeřnice a nechaly si udělat ofinu. Jak jistě chápete taková ofina je vážná věc a probírali jsem to asi rok, než se k tomu odvážnému kroku odvážily. Upozorňoval jsem je, že ofina je především starost. Tedy jejich starost! Ne moje! Musí se česat, upravovat, žehlit. Lilinka má rovné vlásky, takže ta má bezúdržbovou ofinku. Klárka má vlásky vlnité, občas trochu neposedné, takže ta si musí ofinu žehlit. Ráno se probudí a ofina čouhá na všechny strany. 

Klárka vylezla s hřebenem ze stanu. Zazubila se na mě: “Tati, víš, co je zajímavé?”

“Nevím!”, zívnul jsem si po probdělé noci. 

“Kdyby jsem jeli na dovolenou někam do hotelu, tak bych sebou musela mít spoustu věcí a kulmu na ofinu. Chápeš?”

Přitakal jsem, jako že chápu. 

“Protože, kdybych je neměla, tak bych nemohla vůbec vylézt ven!”

“Chápu!”, přitakal jsme ještě víc, ale nevěděl jsem kam míří. 

“Ale tady v kempu ty věci vůbec nepotřebuju, protože tady vypadají všichni strašně!”, uchechtla se a dodala, „Někteří ještě hůř! To je super”

Mohl bych …. Ne voda je super a pokud jste s dětmi ještě nebyly, tak jeďte a je to zážitek. A pokud má vaše dítě, holka, nebo žena ofinu, tak ani nepotřebujete kulmu. NO není to super?

Leave a Reply