Dvojčata

Pokud ještě nemáte děti a přemýšlíte o nich a chcete je, tak když se zeptáte muže jestli by chtěl jako první jedno, nebo dvojčata. Většinou odpoví, že rovnou dvojčata. Aspoň taková je moje zkušenost. Sám jsem odpovídal stejně.

Pokud podobnou otázku dostali dívky, nebo ženy v mém okolí, tak dvojčata byla automaticky zamítnuto s kategorickým „v žádném případě!“.

My muži vidíme ve dvou dětech v jeden čas jednoznačné výhody, jako je to, že si to odbydete najednou, větší sounáležitost sourozenců. Stejné oblečení pro obě děti, stejné velikosti.

Žena vidí dvojitou zátěž v těhotenství, dvakrát větší bolest, dvakrát větší starost a zároveň míň mateřské dovolené. To poslední je samozřejmě vtip.

Dvojčata se mi na první (ani na druhý) pokus nepovedla, ale z výše zmíněných mužských důvodů jsem chtěl, aby moje děti byly, co nejdříve od sebe.

Tento týden jsem vezl Lilinku z příměstského tábora a jeli jsme nakoupit na večeři.

„Tati, já bych chtěla dvojče!“, ozvalo se najednou ze zadu auta.

„Proč by jsi chtěla dvojče, Lilinko?“

„No, aby vypadalo a bylo jako já!“

„A bylo by to dvojče holka nebo kluk?“, hodil jsem blinkr a zatočil doprava.

„No, určitě by to měla být holka!“

„A jak by se to dvojče mělo jmenovat?“

„No to ještě nevím….“, zamyslela se Lili,“Ale moje oblíbený jména jsou Klárka, Andrejka a Natálka!“

„To jsou hezká jména!“, pochválil jsem dcerku za výběr jmen, „A co by jsi s takovým dvojčetem dělala?“

„Hráli bysme si, nosili stejné oblečení…“

„Lilinko, vždyť když jste nosili stejné oblečení s KLárkou, tak se ti to nelíbilo?!“, skočil jsem Lilince do řeči.

„Teď už mi to nevadí.“

„Aha, tak jo!“, a tím náš hovor o dvojčeti skončil.

Přijeli jsme ke krámu a šli jsme dovnitř. Před krámem jezdila maminka s kočárkem. Když jsme prošli kolem, tak s kočárku se vyklubal dvojkočárek a v něm dvě krásná asi roční dvojčátka. Dvě blonďaté holčičky v námořnických overálcích. Klasika.

„Jé, tati dvojčátka!“, ukázala Lili na kočárek.

„No vidíš, zrovna jsme se o tom bavili, že by jsi chtěla dvojčátko!“

Usměvavá maminka to slyšela, úsměv se jí náhle ztratil, tvář zhroutila a pronesla: „To fakt NECHCEŠ!“

Její reakce byla krásně upřímná. Jen Lilinku to trošku vyděsilo.