Tatův Svět - Když táta dělá dětem ostudu

Většinou tady píšu, jaké to je zažívat a prožívat různé situace s mými dětmi. Různé trapasy, strasti a vtipné situace. Méně už píšu o tom, jaké to je, že mají za otce zrovna mě. Narovinu musím říct, že to se mnou taky nemají jednoduché.

Otevřeli plavecké a holčičky samozřejmě chtěly jít plavat. Po dlouhé době, kdy bylo všechno zavřené byla voda a plavání jedna z mnoha věcí, která jim chyběla. Tak jsem zabil tašku a batoh s věcmi a vyrazili jsme plavat.

V plavecký jsme u pokladny zaplatili vstupné, vyfásli pásky s čipy. Klárka už šla do dámských šaten sama s vlastním batůžkem. Já jsem si vzal Lilinku s sebou. Ve sprchách jsme samozřejmě šli ještě čůrat. Klárku jsme potkali venku před turniketem do bazénu. Dal jsem holčičkám čipy, aby mohli projít. Za turniketem jsem čipy zabavil a uklidil do batohu, aby je holky neztratily. Svůj jsem si nandal na ruku a zapnul na těsno, aby mi nespadl.

Našli jsem místo na odložení věcí a huply do bazénu. Holky ožily, skákaly do vody a ukazovaly mi kotrmelce ve vodě a pod vodou. Byl jsem jako obrtlíku. Jednou rukou jsem zachraňoval Lilinku, která ještě neumí úplně plavat nad vodou a druhý okem sledoval Klárku a její vodní kreace. Holky se pak vydaly na tobogán. Jednou nebo dvakrát sjely a pak hop houpacího bazénku. Po hopkání a rozhoupání vln v bazénu jsme se přesunuli na divokou řeku, kde jsem si hráli na Vlka, co honí ovečky.

Vylezli jsem z bazénu, aby se holky napily. Kouknul jsem dolů na nohy, protože jsem pocítil mírné štípnutí na prstu. Viděl jsem, že jsem si ukopnul bříško prstu. Vůbec jsem nevěděl kdy a kde, protože když jsme byly ve vodě, tak jsem nic necítil. No jo táta nemehlo. Netekla mi z toho krev, tak jsem myslel, že je to v pohodě. Občerstvil jsem děti. Kouknul jsem se znovu na nohu a už jsem měl kolem sebe koláč krve.

„Tati, teče ti krev!“, upozornila mě Klárka

„Zajdi, prosím, za plavčíkem.“

Šla za plavčíky na druhé straně bazénu

Jen jsem zaslechl, jak moje prvorozená: „Támhle tomu pánovi teče krev!“

Nevím, jestli se styděla za svého tátu nemehlo, nebo jen se styděla před plavčíkem, ale byl jsem jen ten pán.

Přišel plavčík a nevěřícně kroutil hlavou a vzal mě ošetřovnu. Zavázal mi to tlakovým obvazem. Vytřel čistící mašinou krev. Dal jsem si nohu nahoru a sedl do křesla a myslel jsem, že se nemůže nic horšího stát. Holky se ještě cachtaly v bazénku a když jsem se chtěl balit, tak jsem kouknul na ruku a neměl jsem čip. Nikdy se mi nestalo, že bych ho jen tak ztratil a upevnil jsem ho fakt na těsno. Klárka dostala bojový úkol, prohledat bazén a najít čip. Proplavala s brýlemi všechna místa, kde jsme byli. Nic nenašla.

Vydal jsem se znovu za plavčíkem. Šel jsem přes mostek nad bazénem. Přidržoval jsem se zábradlí a když jsem scházel směrem k plavčíkům, kteří tam seděli hned naproti mostu, tak mi podklouzla noha. Naštěstí jsem se držel toho zábradlí, takže jsem pomalu po patě sjel shody až k nim. Byl to velmi dramatický příchod.

„Už byl zase mále úraz, co?“, pronesl lakonicky plavčík, který mi obvazoval nohu, ale bylo vidět, že se mu ulevilo, že jsem karambol ustál.

„Nenašel se tu náhodu čip?“, šel jsem rovnou k věci.

Náhodou našel a plavčík byl natolik hodný, že ho šel zkontrolovat se mnou až k šatně i s dětmi. Klárka šla zase sama a já s Lilinkou. Po umytí a převlečení z plavek jsme ještě chvilku na Klárku. Před námi šel dědeček s chlapečkem a táhl ho ven k pokladně a turniketu z plavecké: „Já se na to můžu vy*rat, příště tě už nikam nevezmu! Jen mi děláš ostudu!“

Mluvil mi z duše, přesně tohle by mi asi dneska řekli moje holky, kdyby ke mně chtěly být naprosto upřímné. Venku jsem se jim omlouval, že dneska to bylo v plavecké větší vzrůšo než obvykle.

A aby toho nebylo málo venku mi v letěla muška do oka. Konec!