Dětský Pohled na Černobílý Svět: Když Barvy Rostou s Námi

Je zajímavé, že některé představy o světě, které máme jako děti, pak mají naše děti a máme je společné. Mnohdy nám připomenou momenty, které už jsou pro nás zapomenuty, ale v tem moment, jak je vysloví nebo se vás na ně zeptají, tak se to vybaví, jako by to bylo včera. 

Proč by to jako nešlo?

Můžou to být vůně, pocity, vjemy, doteky, chutě, ale prostě jen určitá logika, jak se děti dívají, a tedy i vy jste se jako děti dívaly na svět. Je to taková ta situace, když se vás vaše dítě zeptá, proč tohle neuděláte nebo nedokážete… Můžete odpovědět, že se vám nechce, po to, že to nejde nebo že to neumíte. Dítě obvykle položí další otázku: „Proč by to nešlo? Ty jsi táta! Ty dokážeš přece všechno! “

Devadesátkové dítě

Miluju od malička filmy. Jako správné devadesátkové dítě jsem seděl u televize a videopřehrávače a satelitu. Černobílé film jsem nikdy neměl moc rád a rozhodně jsem jim přišel na chuť až v pozdějších letech svého života. Asi to je tím, že u nás se především ty černobílé filmy vysílaly vždy jako filmy pro pamětníky. A tak jsem se jako dítě nikdy necítil. Černobílý film byl prostě pro ty z historie. A jako dítě jsem si myslel, že černobílé filmy jsou černobílé proto, protože se natáčely v době, která byla jen černobílá. A že já mám možnost žít v té nové moderní barevné době.

Rodinné album

Hlavní je, že ani nevím, jak jsem k tomu dospěl, protože moje rodinné fotoalbum je z velké části plné černobílých fotek. Barevných je tam pár a pomálu. To album jsem si rád vždy prohlížel už jako dítě, takže jsem ho musel vidět 100 krát. Musel jsem tedy vidět rozdíl mezi  barevnou a černobílou fotkou a že se jí dát fotit i v době, kdy jsem se narodil. Vlastně nevím, jak tomu došly moje děti. Ale došly. 

Tati, ty jsi se narodil černobílej?

Jeli jsme s Lilinkou v autě a Lilča se dívala ven:„Tati, taky, když jsi byl malej, tak jsi si myslel, že když byly fotky černobílé, tak byl černobílý svět?“

„Miláčku, tohle si myslí hodně lidí,“ usmál jsem se,„když byli malý. Já taky.“

„Takže ty jsi byl taky černobílej?“, pronesla celkem logicky. 

„Ne já už jsem byl barevnej!“