Vlasy, Česací panna, Flaška a Pavučinka

Byla neděle a tak jsem holčičkám myl vlasy. Je třeba posílat děti do institucí pěkné, voňavé a vymydlené.

Klárka už byla umytá, vlásky smyté a voňavé, zabalená v ručníčku. Koupil jsem holčičkám froté čepičky v podobě zajíčka a medvídka, aby nenastydly a vlásky byly dřív suché.

Navlíkl jsem medvěda Klárce přes hlavu a nezbedné vlasy zastrkávám pod čepičku.

„Au, tati, to bolí!“

„Musíš něco vydržet, jsi ženská!!“,a snažím se co nejněžněji a nejrychleji dostat vlasy pod čepec.

„Au, to bolí!“

„Ale nebolí!“, oponují malé hysterce, která je strašně citlivá na vlásky.

„To ty nemůžeš vědět!!!“, spráskla vzpurně ruce k tělu.

„Jak to?!?“, zarazím se.

„Protože nemáš vlasy!!!“

Některým argumentům dětí se těžko oponuje.

Jako táta mám podstatný hendikep. Prostě od malička jsem k tomu nebyl veden. Nehrál jsme si s panenkami, nečesal je a nedělal jim účesy. Rád bych, aby moje holčičky chodili učesané. Nosili copy, culíčky a já dokázal vykouzlit během pěti minut ráno účesy jak z partesu. Místo toho většinou chodí rozprostovlasatěné dcery krále. Asi na to nemám hlavu, ani prsty. Nejlepší vychytávka na culík je zapnout vysavač.

Kouknu na video s návodem na účes. Vidím jak se to dělá. Vím, jak se to dělá. Je to přeci jednoduché. Do minuty si zamotám ve vlasech prsty. Dokonce jsem si na to koupil česací pannu. Abych netrápil holky. S česací pannou stejný problém. S kamarádem, co má taky holčičku, tak jsem si řekli, že koupíme flašku a věnujeme jeden večer tomu a aspoň jeden účes se na panně naučíme. Taky má stejný problém. Než k tomu došlo, tak mi holky česací pannu ostříhaly. Dovolil jsem jim to, jinak bych to možná udělal vzteky sám.

Koupil jsem si taky česací online kurz, kde maminka radí nemehlům jako já, jak se všechny účesy dělají. Jediný účes, který jsem zvládnul, je účes zvaný „Pavučinka“. Pravdou je, že když jsem takhle jednou holky vyfintil do divadla s účesem ala táta dělá „Pavučinku“ a když je všichni obdivovali jaký mají pěkný účes, tak to bylo k nezaplacení. Dmul jsem se pýchou jako kohout. A výraz nějaké tety, když se zeptá vašeho dítěte: „To je hezký účes, to jsem ještě neviděla! To ti dělala maminka?“

„Ne tatínek!“

Tu tetu málem odvezli. Takže mám dvě možnosti. Buď se smířím tím, že umím jen jeden účes perfektně a nemám vlasy. Nebo se budu muset koupit další česací pannu, flašku a budu se muset kousnout. Co myslíte?