Tatův Svět - Víte, kde se nachází lidi, co nemají rádi děti?

Příští týden začíná škola. Klárka už je mazák jak distanční, tak frontální výuky a o tu obavu nemám. Lilinka jde do první třídy. Takže už máme tašku, korunou a celá rodina se těší na tu velkou událost až vyrazí v první den s taškou do školy. Občas mám pocit, že naše rodina je jako Hujerovi z Marečku podejte mi pero. Zatímco na takové události většinou asistuje maminka a tatínek. Tak moje děti tam mají maminku a tatínka a jednu babičku, druhou babičku, jednoho dědečka, druhého dědečka, jednu tetičku a občas přijde i druhá. Je to radost. Snad mají pro Lilinku připravenou velkou třídu.

Vzhledem k situaci s Covidem, tak doufám, že první třídy budou držet otevřené, co nejdéle. Kolega z práce měl prvňáčka na distanční výuce minulý školní rok, a i když říkal s úsměvem, že to zvládli v pohodě, tak mám pocit, že začal trošku šedivět. I pro jistotu, ale dostane Lilinka k narozeninám vlastní tablet, kdyby se situace přiostřila a obě holčičky museli zůstat na distanční výuce doma. Opatření sice mám v hlavě hotová, ale představovat si to nechci.

V Pizzerii a holčičkama na dovolené na večeři jsem vedl ohledně toho vážnou diskusi.

„Tatí, víš, že jsou na světě lidi“, vznesla filozofickou otázku na kouskem pizzy Klárka,“ kteří dělají v pizzerii a nemají rádi pizzu?“

„Hmm, je to zvláštní, ale to tak je.“, souhlasil jsem. „Horší je, že jsou na světě lidi, kteří učí ve školce nebo ve škole a nemají rádi děti.“

Mluvil jsem zvláštní zkušenosti, opravdu takové lidi znám osobně.

„A proč to tedy dělají?“

„To já nevím!“

„To já zase vím! „, vložila se do hovoru Lilča mezi kousání pizzy a upíjením limonády, „Takový lidi jsou v ředitelně, protože tam nemůžou nikomu škodit.“

Mám pocit, že Lilinka se mi ve škole neztratí a že možná budu ve škole víc na koberečku než bych rád. Má vyřídilku po mě, taky jsem moc nerespektoval autority. Na chvilku mě napadlo, že ta distanční výuka přes monitor není až tak hrozný nápad. Tam bych jí mohl mít trochu pod kontrolou.