Tátovo lístečky: Jak malé vtipy a moudra mohou měnit svět

Občas jako táta mám pocit, že to dělám dobře. Tedy to rodičovství a otcovství. Přiznám se, spousta věcí se mi stále nevede. Uvědomuju si, že je to hlavně o mé důslednosti. Nejsem dostatečně důsledný. Vyžaduje to neustálou mou pozornost. Měl bych být důsledný a vstupovat do konfliktů holčiček. Měl bych být důsledný a správně holkám vše komunikovat. Měl bych být důsledný a neměl bych se bát emocí. Měl bych být důsledný a vytvářet holčičkám tu správnou atmosféru pohody a mít nadhled. 

Nejde mi to

To všechno mi nejde, protože občas jsem z práce a z toho všeho unavený, že prostě i já dám popud svým emocím. Pak jsem nevrlý, zvyšuju zbytečně hlas, nebo prostě nejsem ochoten zvolit ten správný přístup ke svým dětem V takovou chvíli, kdy dám průchod svým emocím, tak si vždy uvědomím, že to bylo vlastně zbytečné a šlo to řešit úplně jinak. Stačilo se nadechnout, počítat do deseti nebo děti varovat, že dnes nebudu ten citlivý a empatický táta, který bych chtěl vždy být. Stačilo říct, že jsem měl těžký den a potřebuju jako táta pomoc. Vím to, protože to funguje. 

Chci být lepší

Pak, ale jsou ty zářné okamžiky, kdy mám na chvilku pocit, že to dělám dobře. Není to něco, co by mě ukonejšilo, že už je hotovo a  je ze mě táta roku. Je to proces neustálého učení. Mám pocit, že už jsem udělal dvě maturity a dvě vysoké školy z titulem. Nikdy to však nekončí. Díky svým holčičkám se stávám a chci být lepším člověkem, chlapem a tátou. 

Budou lístečky?

Stál jsem v kuchyni a skládal jsem nádobí do myčky. Byl začátek školního roku. Holky  přišly ze školy a já se jich ptal na novinky. 

„Tati, budeš nám dávat ke svačinám lístečky?“

„Jaké lístečky máš na mysli?“ chtěl jsem se ujistit, co myslí. 

„No, vždyť víš, ty lístečky, jak jsi nám psal vtipy a různých moudra.“

Když jsou holky u mě, tak jim dávám do svačin lístečky s různými zajímavostmi, vtipy, nebo motivačními citáty.

„Ty bys chtěla, Klárko?“

„Já chci taky!“ ozvala se hned Lilinka. 

„No chtěla! Dřív jsi mi občas psal lístečky, když jsem měla špatnou náladu, nebo když jsme psali písemku, aby se mi to všechno povedlo. Ale od té doby, co jsi mi začal dávat každý den, tak já a holky ze třídy se na ně těšíme.“

Překvapilo mě, že si to všechno pamatuje. Myslel jsem, že na ty první lístečky úplně zapomněla. 

„Jo jo, holky se taky každý den těší, co vymyslíš a na nový vtipy!“ přitakala Lilinka. 

Sešitek

Klárka mi přinesla ukázat sešitek, kam si ty lístečky lepí.  Dojalo, že to tak berou. To je ten pocit, kdy víš, že to děláš dobře a že to má smysl. To co vás zahřeje u srdce. Ten pocit, kdy víte, že má smysl na sobě pracovat a být ještě lepší člověkem, chlapem a hlavně tátou. 

„To víte, že lístečky budou!“ ujistil jsem je. 

„Yes!“ vykřikly obě najednou a sevřeli pěsti v radostném gestu. Viděl jsem, že mají radost a já ji měl taky.