Táta jako Bankomat aneb  Chodící Peněženka

Jsem táta. Mám dvě holky. To znamená, že od určitého věku jsem pro ně vyloženě chodící bankomat. Začalo se to dít pomalu a vcelku nenápadně.

Žádosti o Peníze

„Tati, já potřebuju…“
„Tati, já bych potřebovala nějaké korunky.“
„Tatínku…“

Tak to začíná. Mile a bezelstně si přicházejí požádat o peníze. Mrkají očima, špulí pusu. Děje se to vcelku nenápadně. A já vyndal peněženku a samozřejmě svým holčičkám peníze poskytl. Chtěl jsem svým holkám opravdu dopřát nebo jim udělat radost. Nikdo mě nevaroval, že to může být a bude horší. Nikdo mi neřekl, že náš vztah se vyvíjí tím směrem, kdy mě moje holčičky považují za miliardáře, který má neustále nataženou ruku. Táta chodící peněženka.

Konkrétní Požadavky

Čím jsou větší, tím jejich žádosti o peníze nabývají poměrně konkrétních podob.

„Tati, potřebuju 200 korun! Prosím!“
„Tati, dej mi stovku, prosím!“
„Tati, já bych chtěla k narozeninám boty,“ s dodatkem „a jsou drahé!“
„Tati, zaplatíš to?“

Uvědomění si Hodnoty Peněz

Sám jsem si nikdy nekoupil boty dražší než dva tisíce korun. Nechci tím říct, že jsem škrt. Ani to, že bych jim nechtěl koupit boty za větší částku než dva tisíce. To, že z bot nebo oblečení vyrostou, pro mě taky není argument. Rád jim vše, na co máme, dopřeju. Jen bych byl rád, aby si uvědomovaly hodnotu peněz a práce, kterou vydělávání peněz obnáší. Vlastně nevím, jaký je ten správný postup u jedenáctileté a devítileté dcery. Hodně jsem se zamýšlel na tím, jak vysvětlit svým dcerám hodnotu peněz, když si je nemohou samy vydělat.

První Bankovní Účet

Jediné, co mi přišlo smysluplné, je začít jim dávat kapesné a založit jim vlastní účet. Tehdy jsem narazil na to, že moje banka měla na založení účtu věkovou hranici deset let. Pro mě absolutně nepochopitelné. Argument byl, že děti mladší deseti let by neměly mít účet. Počkal jsem tedy, až nejstarší dceři bude deset let, a náhle se věková hranice snížila na osm let. Banka si to během dvou let rozmyslela. Mohl jsem tedy založit účet i mladší dceři. Osobně si myslím, že by děti mohly mít kartu už od první třídy. Nehledě na to, že na platební karta se dá navázat na další služby, jako například lítačka do MHD.

Kapesné a Internetové Bankovnictví

Jakmile měly holky účty a karty, což byl pro mě i pro ně svátek, tak jsem jim začal posílat kapesné. Pajdu týdně. Jakmile dostanou nějaké penízky od babiček, dědečků, tak jim to posílám rovnou na účet. I když se podívám okolo, tak moje děti jsou spíše výjimky v tom, že mají účet, než aby to bylo pravidlem. Vlastně to chápu. Já jsem svůj první účet s internetovým bankovnictvím měl v osmnácti. Ale nerozumím tomu. Rád bych, aby moje holky měly zdravý přístup k financím a tohle je jedna část z toho.

Investice a Dobročinnost

Dalším krokem by měly být investice a dobročinnost. Rád bych, aby moje holky chápaly, že je dobré 20% z výdělku dávat do investic a zároveň na dobročinnost. Dalším krokem bude jim vysvětlit, že budeme spolu posílat něco do investic a že si budou moci vybrat, komu chtějí poslat nějaké peníze, aby někomu pomohly. Tenhle krok mě ještě čeká.

Zodpovědnost za Vlastní Výdaje

Holky tedy mají vlastní účet, spořicí účet a kartu. Tyhle nástroje se pro mě staly skvělým způsobem, jak omezit jejich vnímání, že jsem „táta bankomat“. Když chtějí něco navíc a já mám pocit, že už je to zbytečnost a nedělalo by mi dobře, že ty peníze mám vydat, tak mají volbu. „Pokud to opravdu chceš, tak si to zaplať ze svých penízků.“ Postavit děti před rozhodnutí, jestli si dát to, co chtějí, nebo si to odepřou a budou si třeba šetřit na něco, co chtějí doopravdy. Vždycky, když je předložím před toto dilema, tak je vidět, jak přemýšlí. A ve většině případů řeknou: „Tak já to nechci!“ Přesně podle přísloví: „Z cizího krev neteče…“

Soutěž Roztleskávaček

Teď, když píšu tyto řádky, tak jsem s holkami na soutěži roztleskávaček Pardubice Cheer Open v Pardubicích. Je to ten případ, kdy za mnou stále chodí a já jsem chodící peněženka. Tu na něco k jídlu, tu si koupit Hubble ten, tu nějaký kus hadříku. Beru to jako, že soutěž je událost a chtějí si to užít, takže na těchto akcích jsem jako chodící peněženka.

Vybrátor místo Bankomatu

Lilinka přišla v obležení svých kamarádek z cheeru.

„Tati, dáš mi nějaké penízky? Třeba pajdičky!“

„Na co je potřebuješ?“

„Tady dole je IQ Park a tam je kino.“

„Já miláčku, nemám hotovost! Mám jenom kartu!“

„A není tady nějaký bankomat?“

„Myslíš bankomat!“

„Ne, vybrátor, abys mohl vybrat ty penízky!“

Roztomilé Chyby

Roztomilé, jak děti neznají určitý význam věcí. Vlastně to je logické. Proč by se bankomatu nemohlo říkat vybrátor! Vzal jsem Lili a její kamarádky do McDonaldu. Je to v Pardubicích na hlavní třídě. A moje dcera se tomu názvu pro bankomat nechtěla vzdát. Opravdu se jí líbil.

„Tati, kde je tady vybrátor?“
„Hele, já už jeden vybrátor vidím!“
„Vybereme ty penízky tady u toho vybrátoru?“

Jak to máš ty?

Pochybuji, že nás nikdo neslyšel. Jak se snažíš vysvětlit otázku peněz ty? Máš nějaké tipy a rady, jak řešíš peníze a finanční zdraví se svými dětmi? Jak řešíš investice a šetříš peníze svým dětem na budoucnost? Budu rád za jakoukoliv zkušenost.