Superhrdinka s culíčky a noční dobrodružství

Ano, další příběh z auta. Ano, moje děti si se mnou povídají v autě. Možná je to tím, že ženy potřebují říct v průměru 20 000 slov denně a muži jen 7000. A já mám dvě. Takže v průměru 2600 slov za nimi. Samozřejmě je to blbost. Znám muže, kteří toho napovídají víc než ženy. Pravdou je, že moje holky toho napovídají hodně a já je rád poslouchám. 

Vzpomínky na dětství

Vezl jsem Lilinku na přespávačku ke kamarádce. Přemýšlel jsem, jestli jsem taky jezdil na přespávanou, když jsem byl malej. Zapátral jsem k paměti. Nebylo to takové, jako to mají děti dnes, ale vlastně jezdil jsem na přespávačku k babičce nebo k bratránkům. Párkrát jsem dokonce přespal u kamarádky. Nikdy jsem nepřespával u kamarádů. Ani nevím proč. Asi nám to přišlo jako holčičí záležitost a přiznám se, že jsem u kamarádky spal, protože jsem na ní měl crush, jak se teď moderně říká. Prostě jsem do ní byl zamilovaný. Až po uši.

Sen  superhrdinky

„Tatí, mně se zdál sen.“ začala Lilinka znenadání.  

„A co to bylo za sen? Byla to noční můra, nebo to byl hezký sen?“

„Byl to hezký den! Byla jsem super hrdinka!“

„A jaká superhrdinka jsi byla?“ jako fanouška komiksů mě to samozřejmě zajímalo. 

„Byla jsem Batman!“ roztáhla ruce jako křídla a jedno si dala přes ruku. Nestačil js“em se nadechnout, abych se zeptal dál, ale nastal ten úžasný moment nadšení otce a dcery pro danou věc, kdy věci plynou tak nějak samozřejmě a vy jedete na stejné vlně. Pokračovala hned dál: „A měla jsem Dobbýska jako parťáka a měl pláštěnku.“

Každý superhrdina má parťáka

„Takže Dobbýsek byl Bat-Dog.“ doplní jsem ji a ona hned přitakala, usmála se. 

„A Adélka byla Wonder Woman!“, Adélka je kamáradka, ke které jsme jeli na přespávačku, „Lítali jsme po městě a zachraňovali jsme město od zlých lidí!“

„Takže jsi měla parťáka! Super! A měla taky to zlaté lano?“

„Dokonce tam přiletěl Superman, což byl Rosťa od nás ze školy.“

„Tedy to jste byly skoro celá Liga spravedlnosti.“

„No, bylo to super! Jen to nesmíš nikomu říct, tati! Já nechci, aby nás někdo odhalil.“ to dávalo smysl. 

„To je je jasný! Mám doma Batmana a jeho psa, tak to zůstane mezi námi.“

Smích a fantazie

Smáli jsme se u toho a tvářili tajemně. Mrkali na sebe. Mluvila o tom s takovým nadšením a opravdovostí, že jsem chvilku měl i já pocit, že vedle mě sedí malý Batman s culíčky, který nakope zadek všem. 

„A proč myslíš, že se ti zdálo, že jsi Batman?“ zeptal jsem se nakonec. 

„Je hustej a nikdo ho nezastaví!“