Strašilky

Musím se vám přiznat, že jsem vám trochu lhal. Předtím, než jsem pořídil pejska, tak jsem měli ještě jiné mazlíčky. Moje starší dcera měla v květnu 6. narozeniny a já jsem se rozhodl, že jí udělám radost nějakým překvapením, kromě dárků, které jsem si přála anebo si k narozeninám vybrala. Pro mě jako pro kluka to bylo překvapující, když jsem se jí ptal na to, co chce k narozeninám a co by si přála. Ani se nerozmýšlela a hned odpověděla: „Tašku do školy!“. Tak samozřejmě dostala tašku do školy. Ale chtěl jsem jí udělat radost ještě něčím, co nebude čekat.

Samozřejmě moje myšlenky padly na nějaké zvířátko. Poníka v panelákovém bytě na balkonu by určitě bylo dobrodružství a Klárka by byla nadšená a její sestřička též, sousedi asi o trošku méně. Dlouho jsem s tou představou, že koupím domu nějakého živého tvora koketoval a zároveň jsem si stanovil několik podmínek. Zvířátko nesmí být drahé na pořízení a ani na údržbu, nesmí být náročné na údržbu, nesmí smrdět, být hlučné. Musí být nevšední a originální. Rovnou jsem vyloučil pavouka, protože toho se naše budoucí školačka bojí. Dále psi, kočky. Kočky nemám rád. Psi rád mám a určitě ho měli slíbeného, ale dokud nebyli schopny ho samy venčit a postarat se o něj bez dozoru, tak věděli, že ho nedostanou. Křečka, morče, králíčka jsem zavrhl taky, smrdí. Koketoval sem s ježečkem, ale to je svéráz. Želva musí zazimovat, takže bychom si jí moc neužili a nemáme místo v mrazáku. Chtěl jsem taky eliminovat riziko, že nám z ní babička udělá polívku. Myšky by byly fajn, ale už by k nám nikdy nepřijela babička na návštěvu a holčičky by nepohlídala. Má z nich panickou hrůzu jako má Klárka z pavouka. Rybičku bychom mohli mít jenom jednu, a to mi přišlo smutné.

Nakonec to vyhráli Strašilky. To je takový ten brouk, co vypadá jako větvičky nebo list a maskuje se tím na stromech, kde žije. Nenáročný hmyz, který je vhodný i pro alergiky. Určité menší druhy se dají chovat i v 5 litrové láhvi od okurek a dle mého názoru jsou krásné. Shodou okolností u nás ve městě je chovatel. Objednal jsem 5 litrové insektárium a 3 dny před narozeninami koupil ty malé tvorečky. Pět mě jich stálo 20 korun. Nejdražší na chovu Strašilek je to insektárium. A to několika násobně. V noci to hezky svítilo a holčičky měli v pokojíčku kousek přírody.

Strašilky jsem si chtěl vzít do práce, abych je nemusel před holkama schovávat, aby je omylem nenašly, ale zapomněl jsem je doma na stole v krabici. Volal jsem z práce babičce, která byla u mě doma, aby Strašilky schovala do Ložnice. Přišel jsem z práce a hrál si s Liluška na schovávanou a když mě měla hledat a pikala, tak jsem se schoval do Ložnice. Chtěl jsem zkontrolovat svůj dárek a případně ho schovat lépe. Nemohl jsem vůbec Strašilky najít, ani pod postelí nebyly. Pikal jsem já Liluška se šla schovat, a tak jsem se šel babičky nenápadně zeptat, kam schovala ty Strašilky? Babička vařila a špatně už slyší, takže jsem svůj dotaz zopakoval a vícero nahlas. „No tady! a otevřela lednici, „Do lednice, jak jsi říkal.“

Chvilku jsem civěl do ledničky, než jsem si uvědomil, co se stalo. Babička špatně slyší. Vyndal jsem zafuněnou plastovou krabici a rychle ji otevřel a dal ven na sluníčko. Strašilky babiččinu 6 hodinovou schovku v lednici naštěstí přežily.

V den narozenin jsem vyzvedl na výdejně balíčků došlé insektárium, strašilky byly schované doma. Přivezl jsem holky ze školky a poslal je umýt ruce a do pokojíčku rozbalit si dárečky, co dostaly od babičky a dědy. Zatím jsem vyndal strašilky z krabice, kde jsem je mě schované a dal jen na Rýmovník, který máme na parapetu v kuchyni. Strašilky jsou milá zvířátka, která když dáte na kus zeleně, tak se ani nehnou. Maximálně se pohupují na svých šesti nožičkách sem tam. Suplují tím pohyb větvičky ve větru. Je to roztomilé. Uvědomíte si, jak to maskování za větvičky mají vychytané. Na stůl jsem pak dal zabalenou krabici s budoucím bydlištěm pro Strašilky.

Zavolal jsem Klárku: „Všechno nejlepší, tady máš dárek!“

Samozřejmě se vrhla na krabici, pak si zkušeně došla pro nůžky a začala párat krabici jako střihoruký Edward. Lilinka přiběhla a začala jí vehementně pomáhat. Pomalu se dostávaly k obsahu, problém nastal, když otevřely větší část. Objevil se zelený obal a na něm obrázek insektária a vedl něj další obrázky se zvířátky, které se dají v něm chovat. Největší obrázek samozřejmě patřil pavoukovi.

„Ty jsi mi koupil pavouka!“, vyjímala nádobu Klárka a pustila krabici.

Zlobil jsem jí, že pavouka koupím.

„Vždyť jsem Ti říkal, že Ti ho koupím!“

„Ne! Já nechci pavouka…“, a už natahovala, a to jsem nechtěl.

„Nakoupil jsem Ti pavouka! To je domeček pro jiný zvířátka.“

„A pro jaký?“, strach zmizel a oči jí zazářili.

„Pojď se podívat!“

Šla se mnou ke parapetu a k Rýmovníku, Liluška cupitala za námi. Vzal jsem Klárce ruku a natáhl k lístku Rýmovníku, kde čelem k ní koukala jedna ze Strašilek.

„Koukej!“

Strašilky jí instinktivně přešla na ruku. Klárka se zatřásla a zadupala instinktivně na místě. Se strachem a nadšením v hlase: „NO FUJ, TO JE KRÁSNÝ!!! CO TO JE?!?¨

„Strašilky!“

Nastalo výskání a křik a příprava nového domova pro domácí mazlíčky.