Šli jsme s Klárkou z jídelny pro Lilinku do družiny. Původně jsem je měl vyzvednou obě před jídelnou. Škole, družině a paní učitelce nestačí jednoznačně napsat na jejich formulář, že mladší sestru bude vyzvedávat ta starší. 

„Paní vychovatelka, my jí nedala?“, hlásila mi hned Klárka, když jsem přišel před jídelnu. 

„A proč?“

„Prý jak má vědět, že jsem to já a že mi jí může předat…“

Vybavil jsme si tu absurdní situaci, jak tam moje holky na sebe koukají a někomu vysvětlují, že jsou sestry a on jim oponuje větou: „To by mohl přeci říci každý!“

Musel jsem smát. Klárku jsme uklidnil a šli jsme pro její menší sestřičku. 

IKT

„Tatí, my jsem měli dneska první hodinu IKT.“, pochlubila se Klárka.

„Co to je?“

„To jsou Informační a komunikační technologie.“

„Takže jsi měla počítače!“

Hned se mi vybavila moje první hodina počítačů na základce a moje první zkušenosti s počítačem. Ten pocit, když jsme s kamarádem čekali na Comodoru 64, než se nahraje s kazety hra. Kazety byly popsané vzadu psacím strojem a byl tam vždy seznam, co je na kazetě nahrané. Ten úžas, když jsme poprvé viděl Dooma u strejdy na pracovním PC. Jako by to bylo dneska. Vidím dolním okraji hlavu hlavního hrdiny a nad ním brokovnici, která prochází 3D světem a ničí příšery. Obličej se zle díval doleva, nebo doprava a byl zakrvácen podle toho kolik měl člověk zdraví. Rozpravy s kamarády o tom, co je Intel Pentium a na kolik disket se vejde Duken Nuken 3D. Nejvíc nás samozřejmě na hře zajímalo to, že se můžete jít vyčůrat a házet dolary na kurtyzánky ladně se hýbající u tyče. Pamatuju si zvuk, když se spustili u bratrance Windows 95/98 a o my poprvé ukázal real time strategii Command and Conquer. To vzrušení , když jsem si postavil svůj první počítač s první opravdovou 3D kartou. Ten počítač stál v té době jako skoro nové auto…

ON/OFF

„Jo jo, měli jsme hodinu počítačů!“, probudila mě z mého snění Klárka. 

„A co jste na té hodině dělali?“, opravdu mě zajímalo. My jsme na první hodině na základní škole a vlastně i té střední zapínaly a vypínaly počítače. Což jsem my kluci, co jsme těma počítačem žili, považovali za zbytečné až potupné. 

„Učili jsem se ty počítače vypnout a zapnout.“

„A jak ti to šlo?“, neubránil jsem se smíchu. 

„Když už jsem to dělali asi po páté, tak to byla vcelku otrava.“

„ To věřím!“

„Já měla počítač, kde byla ikonka s takovou prsatou paní“, začala se rozčilovat, „a paní učitelka to nedokázala ani změnit! Když se ten počítač zapínal, tak se tam ta paní pořád objevovala a to mě štvalo.“

„Tomu rozumím, že tě to štvalo!, Když budeš chtít“, nabídl jsem pomoc jak opravit obrázek nějakého vtipálka, „tak já tě to naučím, jak to změnit.“

Nic se nezměnilo. Pomyslel jsem si a jako důkaz přišla do bakalářů jednička z předmětu IKT -zapínaní a vypínání PC. Je možné, aby toto snad měl někdo z toho špatnou známku? A obrázky v profilech jsem taky měnili za nějaké vtipnější. 

Dcera Ajťaka=technická podpora

Příští hodinu si měli přinést přihlašovací údaje do Teams a měli se tam společně přihlásit. Klárka přišla se spoustou informací jak Teams mohou využívat. Dokonce se pochlubila, že poskytla paní učitelce technickou podporu a poradila jí, jak ztlumit mikrofon. 

Já jedničku na základce za vypínaní a zapínání PC nedostal a ani jsem učiteli neradil. Jsem náležitě hrdý.