sochy
Blog

„Socky na Sockách“

Moje děti žijí v úplně jiném světě, než jsem žil já. Žíjí ve světě TikToku, Facebooku, Instagramu a Youtubu. Zatímco moje idoly byly v Bravíčku ve filmu nebo v televizi, moje holčičky je mají stále online a na internetu. Hlavní rozdíl mezi mýmy idoly a těch jejich, vidím v tom, že oni se těch svých idolů mohou tak trochu dotknout. Díky dnešní instantní době jsou si vlastně blíž.

Pro mě moje idoly byly maximálně plakát v pokojíčku, ale moje holky mají možnost dnes kohokoliv známého označit, dokonce mu přes sociální síť napsat zprávu nebo komentář a není nereálné, že se neodpoví, nebo mu třeba nedá srdíčko. Tahle věc by byla ve světě mého dětství nemyslitelná. Je to jako by můj idol z plakátu z něj vystoupil a dal mi pusu na tvář a zase vrátil. 

Samozřejmě stejnou možnost mám i já, nebo vy. Dneska, kdokoliv známí nebo významný je na „sockách“. Máte možnost mu napsat, nebo pokud máte na srdci něco zajímavého, tak se ho zeptat. Nebo mu říct o svém nápadu a tak se můžete během chvíle dostat k řediteli k světoznámé společnosti. 

Překvapila mě Klárka, která sama v AJ napsala svému idolu, jedné z nejlepších TikTokerek na světě. 

„Myslíš, že odpoví?“, zeptala se nadějně. 

„Třeba jo, nikdy nevíš!“, zasnil jsem se. 

„Určitě ne!“, vrátila nás do reality. 

„Třeba ne. Mám radost, že si to zkusila!“, nechtěl jsem, aby byla zklamaná. 

„Tati, chtěl by jsi, aby tvůj blog měl 10 000 laiků a byl jsi slavnej?

Zastavil jsem se a musel jsem se na chvilku zamyslet. Jak moc, to že mám tento blog ovlivňuje moje holčičky? Je to taky způsob, jak jim být blíž, protože holky vidí, že něco tvořím a ony rády tvoří videa na Tiktoku. I kvůli nim mám Instagram a TikTok, kde občas něco vyplodíme společně. Vždy je to po dohodě s nimi. Máme i dohodu, že pokud by jim to bylo nepříjemné, nebo si z nich dělal legraci, tak přestanu. Ptám se jich, jestli to můžu sdílet. Zároveň si vím, že to pro mě není o tom být slavnej, nebo kolik mám fanoušků nebo kolik mám like. Je to koníček. Rád bych jim toto předal, aby měli radost z toho, že se něco učí, tvoří, než, aby neřešili kolik mají fanoušku nebo srdíček. Dal jsem si tedy záležet, abych pořádně zformuloval odpověď. 

„Ne, pro mě je důležité, abych byl šťastný a měl radost, že to dělám a bavilo mě to. Myslíš, že počet lajků a sláva je důležitá?“

„To ne! Jen nechápu,“ začala zapáleně máchat ručkama,“ proč video, které dělám třeba dvě hodiny a mám z něj radost má tak málo laiků? A pak udělám něco za pět minut, ani si na to nedám záležet a má úspěch?“

„Nevím, ale mám to podobně!“, musel jsem jí dát za pravdu. 

Občas dám něco internet a říkám, že to bude bomba a on to nikdo nečte nebo to jen prošumí internetem. Tak to je, ale nechtěl jsem svou malou TikTokerku zatěžovat přednáškou o boji s algoritmem nebo o placené reklamně. 

Náš rozhovor o strastech a zklamaní tvůrců na internetu a sociálních sítí, ale neskončil. Večer ještě pokračoval, když jsem uspával holčičky. Já jsem holčičkám masíroval nožičky a povídali jsme si. To jsou chvíle, které mám rád. Ony štěbetají, co ten den dělaly a já masíruju fusky. Říkáme si z čeho jsme měli ten den radost, co se nám líbilo, nelíbilo. Já jim masíruju nožky kokosovým krémem, ten voní celým pokojíčkem. Já bych spal, ale holky by prokecaly klidně celou noc a tak je musím trošku klidnit. 

„Tatí, myslíš si, že si za peníze koupíš štěstí?“

A zase jsem se musel zamyslet. Nejsem bohatý člověk majetkem nebo penězi. Mohu si dovolit normální věci. Zajistím rodinu. Toť vše. Musím peníze řešit jako každý normální člověk. Proto mě baví vždy rozhovory s bohatými lidmi, kteří říkají že NE a že síla štěstí netkví v penězích. Nikdo se jich už ale nezeptá, jestli by mohli být šťastní bez peněz, které již mají. 

„Štěstí se koupit nedá, miláčku. Ale pokud máš hodně peněz, tak si můžeš koupit svobodu a čas. A pak se můžeš svobodně rozhodnout co tě dělá opravdu šťastným a věnovat tomu čas. Nemusíš třeba chodit tolik do práce.“ 

Ticho.

„Takže, když bys měl víc peněz, tak bys mohl být víc s námi?“, najednou se ozvala Lilinka.  Myslel jsem, že už spí. 

„Správně! Chytrá holka!“

Kdyby moje holky jenom koukali do mobilů a tabletů a jen obsah konzumovali, tak bych se musel zamýšlet, jak ten čas tráví a jak ho omezit. Ony tam, ale tvoří a mnohdy pro mě zajímavý a inspirativní obsah, kdy se jich já sám ptám: „Jak si to udělala?“ Už to mnohdy není, že já pomáhám s aplikacemi já, ale oni mě. Zároveň mám radost, že nad tím přemýšlejí a můžeme se o tom bavit. Dokonce mě někteří jejich spolužáci sledují a dostal jsem pozitivní zpětnou vazbu.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.