Potopa

Dal jsem si chvíli na čas, než jsem odpověděl a trošku se zamyslel. Trošku jsem se zastyděl, protože jsem nevěděl, zda jsem situaci dobře zvládnul a moje reakce nebyla úplně zcela správná.

Večer se holčičky koupali. Už se sprchují sami. Já jen dám dolů sprchu. Připraví si pyžamka, ručníky a sami se okoupou. Ve sprcháči špatně odtékala voda. Nevěděl jsem proč. Dával jsem horkou vodu, sodu, čistil odpad krtkem, ale špatně to stále odtékalo. Holky jsem na to upozornil, aby moc nepouštěli vodu. První šla Lilinka. Já jsem zatím poklízel a koukal na zprávy a připravovala se Klárka.

Najednou se ozvalo s koupelny úzkostné: „Tatí, pojď sem! Honem!“

Vlítnul jsem do koupelny a úplně jsem neregistroval, co se děje. Lilinka volala ze sprcháče o pomoc a chtěla zachovat paniku. Otevřel jsem sprchový kout a vyvalil se na mě hektolitry vody. Voda se rozlila po celé koupelně, do předsíně a troška i do obýváku.

Stál jsem uprostřed vodní spouště jako politý studenou vodou, i když byla vlastně příjemně teplá. A já si připadal jako ve filmu Lucie postrach ulice jako „král všech moří“. Lilinka skákala ve sprcháčí a výskala radostí: „Jé potopa!“

Opravdu jsem její radost nesdílel.

„Vypni vodu! Rychle!“, probudil jsem se, vzal ručník, zabalil dítě a šup sní na gauč.

„Chytni psa a na gauč a zůstaňte tam!“, zavelel jsem na druhou dceru. Protože ten blboun by byl schopen se v té vodní lázni rochnit.

„Proč jsi mi to neřekla? Když přetéká voda, tak to mi musíš říct!“, houkl jsem trošku usečně se zvýšeným hlasem na Lilinku. Schoulila se do ručníku. Začal jsem řešit tu vodní katastrofu. Kýbl hadr, vytřít. Přitom jsem byl celou dobu jak na jehlách, zda nepřijdou sousedi ze zdola a zda nezačne zvonit zvonek. Té vody bylo fakt dost. Voda ve sprchovém koule stála a nechtěla odtékat. Hrábnul jsem do odpadu a nic jsem tam nenahmátl, odpad byl čistý. Krtka už jsem neměl, sodu taky ne. horká voda nepomohla. Holčičky na mě pokukovali z gauče a ani nedutali. Našel jsem zvon. To jsem ještě nezkoušel. Tak to zkusíme, řekl jsem si.

Založil jsem zvon na odpad a začal s ním lomcovat. Holčičky se přišli podívat jen zpoza koupelny, co tam ten táta vyvádí s tím divným udělátkem. Lup ho a nejednou začal odpad odtékat. Zalovil jsem tam a když jsem vytáhnul to, co jsem vytáhnul, tak jsem se musel smát. Holčičky rychle běželi na gauč, jak je to vylekalo.

Šel jsem ji ukázat svůj objev a pochlubit se, jak jsem opravil odpad. Lilinka vykoukla z ručníčku, tázavým pohledem, jestli něco provedla.

„Už to odtéká?“, zeptala se váhavě Klárka.

„Odtéká! Jsem to opravil!“, usmál jsem se na ně širokým úsměvem, „Koukejte, co jsem tam našel!“

Ukázal jsem jim modrou uzávěru od jejich šamponu, které se přesně zasekla do odpadu a ten pak špatně odtékal až neodtékal vůbec. Miláčkové otevřeli šampón a uzávěr se dostal do odtoku.

Když viděli, jak se směju, tak se rozesmáli taky.

„To byla sranda, jak se ta voda hrnula ven, viď?“, mrknul jsem omluvně na Lilinku.

To všechno se mi prohnalo hlavou, když jsem jeli autem a když se mě Lilinka zeptala: „Pamatuješ včera, jak byla v koupelně potopa?“

Bál jsme se, co mi řekne. Protože moje prvotní reakce byla přehnaná a ona za to úplně nemohla.

„No to víš, že pamatuju!“

„Tatí, to ti byla legrace, viď!

„To byla!“, ulevilo se mi. Do školy jelo auto plné radosti.