Pokud člověk rád čte, tak si rád přečte i složení osvěžovače na záchod

Díky poslední historce jsem si uvědomil, jak málo čtu. A není to tím, že bych četl nerad, nebo že by mě to nebavilo. Dneska ráno, když jsem si byl zaházet v 6:00 ráno se svým nejlepším kamarádem, který mi vyprávěl, jak si koupil knihu od Stephena Kinga a jak ho bavila a jak byl nadšený, že má 800 stránek. Osm set stránek plných zábavy a imaginace. Docela jsem mu záviděl. Vím, že to není o tom, že nemám čas, ale že si ho prostě neudělám. 

Cesta tam a zprátky ke čtení

Pamatuju si to jako dneska. Moje mamka byla těhotná s mou ségrou a četla Hobita a Pána Prstenů. A mě zajímalo, proč v tom pořád leží. Kromě toho, že s tím bubnem ležet musela, tak ležela i v těch knihách. I já jsem ty knihy otevřel a začal číst. To mi bylo nějakých osm let. A od té doby jsem četl. Schroupal jsem všechno od fantasy po sci-fi po klasiku. Měl jsem na to čas, moře času. Četl jsem před spaním, ve škole o přestávkách, doma, v autě, na záchodě. Nebyly mobily a internet. 

Kdy jsi si naposledy koupil časopis?

Proto byly dřív na záchodě vždy časopisy a do autobusu jsem si vždy kupoval něco na čtení.  Občas jsem tam našel i nějakou knihu.  Taky jste to tak měli, že když na záchodě nebylo, co ke čtení, tak jste prostě četli popisky na obalu od toaletního papíru nebo osvěžovače vzduchu? To stejné jsem dělal, pokud jsem jel autobusem a zapomněl jsem si koupit něco na čtení. Četl jsem nápisy na domech, billboardy a reklamní plakáty, nebo rozcestníky. Teď už si nepamatuji, kdy jsem naposledy toto dělal. Veškerou zábavu mám v mobilu. Papírový časopis jsem si nekoupil ani nepamatuju. A to jsme dřív časopisy jako Level, Score, Respekt nebo Maxim kupoval. 

Popisky na krabičce

Jeli jsme s Lilinkou z lekárny domů a povídali. Tedy ona především povídala a já jsem přitakával nebo jsem se doptával na detaily toho jejího štěbetání. Došla jí témata a vzniklo na chvilku ticho. Seděla vedle mě v autosedačce, kopala vesele nožičkama o sedačku. Dívala se okolo sebe z auta. Držela krabičku od sirupu a najednou ji zaujalo, že jsou popisky na krabičce napsané v několika jazycích. Hned ji napadlo, že mi to bude předčítat. Jaké je složení  ve slovenštině, omezení v  němčině, doporučení dávkování ve francouzštině. Snažila se přelouskat foneticky jednotlivé jazyky. Znělo to vtipně. Samozřejmě nezapomněla k jednotlivým jazykům dodat svůj osobní komentář. Největší korunu tomu, ale dodala, když se dostala k poslednímu jazyku: „A teď ti to přečtu Romsky, jo?“

Na chvilku jsem se zarazil a uvažoval jsem, zda by to mohla být pravda, ale pak jsem si uvědomil, že zkratka RO je zkratka pro úplně jiný jazyk než romština. 

„Miláčku, bylo by to jistě krásné, ale to o není romština, ale rumunština.“