Blog

Paní Máma

Je deset hodin večera já měl dnes pocit, že stihnu napsat dnešní příběh v klidu a zavčas, ale to je jiný příběh a vlastně o tom budu psát příští Neděli a myslím, že to bude velmi zábavná story. Dnes chci psát o něčem jiném. Vlastně až teď, když jsem si usednul ke klávesnici a co je za datum, tak mi došlo, že tak hezky tématicky vyšlo.

Dnes je první květen myslím, že je hezké ho slavit jako den Lásky. I já budu psát o Lásce. Je vlastně zábavné a dělá mi radost, že v dnešním globalizovaném světě a propojeném světě plném sociálních sítí, rozšířené a virtuální reality naše děti stále upřednostňují něco čemu se říká emoce a city.

Ne všechno se děje mě a u toho jsem rád, že se to nestalo mě. Kdyby se to stalo mě, tak nevím, jak bych reagoval. Nebyl bych na to připraven. Nejsem na to připraven. Neručil bych svou reakcí.

Neměl jsem děti a šel jsem ven se psem na procházku a volala mi matka mých dětí.

„Máš čas?“

„Mám!“

„Chceš pobavit?“, zeptala se mě pobaveně.

„Pobav mě!“ odpověděl jsem jí stejně pobaveně. Musím říct, že i když nejsme spolu, tak se bavíme normálně a dokážeme si volat i ohledně zábavných věcí, které se dějí naším dětem. Častou mě zásobí náměty sem na blog. A za to jí samozřejmě patří dík.

„Víš, jak Klárky nejlepší kamarádka má bráchu?“

„No vím!“, zbystřil jsem.

„Tak já jsem s jeho třídou byla na sportovních hrách a nevěděla jsem, že tam do školy taky chodí.“, matka mých pracuje jako asistent pedagoga.

„No a?“, nedocházela mi pointa.

„No on on tam byl s klukama v hloučku a najednou jeden na mě jednou vykřikl: „Není to máma holky, co se ti líbí?“ A všichni se rozesmáli.“

„Klárka má ctitele!“, chudák pes. Trošku jsem ho asi v tu chvíli přitáhl za vodítko.

„No to ale nebylo všechno, že jo?! Chudák kluk!“

„Jak chudák kluk?“, vznesl jsem oprávněně námitku,“Chudák já!“

„Když mám teď o přestávce dozor“, ignorovalo moje lamentování matka mých dětí, „a přijdu k nim do třídy, tak co myslíš, jak mě přivítali?“

„No to nevím!“

„Tchýně ti přišla…“, nasadila herecký přednes puberťáků a pokračovala dál,“Nebo a tomu ten jeden dodal korunu: „Hele máš tady Panímámu!““

spolknul jsem vtipnou hlášku z nějakého pubertálního filmu a nahradil to jen: „Ne né!“

„No a když jsem to řekla ve sborovně, tak se mohli potrhat smíchy a teď už mi nikdo neřekne jinak.“

Tak díky Lásce z nejlepších kamarádek budou švagrové, ze mě bude tchán, z maminky hocha tchyně, z matky mých dětí PaníMáma. Krásný první květen. 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.