Blog

Noste Růžovou

Pamatuju si, že v pubertě, což bylo na přelomu 90. let a nového století, tak jsem si dělali srandu z jakékoliv kluka, který nosil růžové tričko.

Nosit růžovou je gay

Nevím, jak to berou kluci dnes a jestli, když bych dnes dal patnáctiletému klukovi růžové tričko, tak by si ho bez problémů vzal, protože je to jen barva. Pro nás tehdy to znamenalo pro nás jen dvě věci, buď je ten kluk gay. A my jsme nebyly gay, my jsme chtěli poznávat holky a to dost intenzivně. Nadopovaní testosteronem, který z nás stříkal, plnou pusou siláckých řečí, ale oslovit holku byl problém. A druhou věc, že je ten kluk pod pantoflák a chce být sladěný se svou barbie girl. U té druhé věci, a to přiznávám bez mučení, to byla čistá závist, že mi jsme holky nedokázali oslovit.

Další věc s tím spojená byla prostě věc naší sexuality. Kluci prostě růžovou nenosí. Tečka. Nosí jí jen holky. Tečka. Je to otázka naší mužnosti a sexuality nenosit růžovou. Tenhle ten názor jsem měl dlouho.

Doggie

Měl jsem kamarádku z Prahy. Byla to typická pražanda, typická barbie girl a typická blondýnka. Díky ní vím, že vtipy o blondýnkách jsou pravda. A díky ní vím, že si je vymýšlí sami blondýny. Měla úžasného přítele, z kterého jsme si dělali srandu, protože kamarádka ho ráda oblíkala do růžové.Bylo to opravdu vtipnější, protože její přítel nebyl žádný prototyp hezouna, ale normální brýlatý kluk, velké konstituce bez atletické postavy. Když přišel v upnutém růžovém polo triku s límečkem, tak jsme se mohli potrhat. On nikdy nehnul brvou a triko nosil s hrdostí sobě vlastní dál. Snášel naše vtípky velkoryse.
Jeho přítelkyně to dotáhla do takové dokonalosti, že pro jejich psa… Počkat! Co myslíte, že měli za psa? Ano, čivavu. Tak pořídila mikinu pro něj a pro psa. No, pro psa. Pro čivavu. Na mikince pro čivavu bylo ještě napsáno „Doggie“, aby bylo poznat, kdo je kdo, protože mikiny byly samozřejmě růžové.
Bylo kouzelné, když ta velká postava v růžové kouřila venku u nás na chalupě na verandě a vedle nej na pohovce se třásla na pohovce sedící čivava s růžovou miminkou „Doggie“ a celé to rámovalo zapadající slunce. Scéna k popukání.

Změna je život

Za celou tu dobu mě nikdo nikdy nedonutil si vzít na sebe růžové tričko, nebo mikinu. Ani trenýrky. A věřte, že se o to pár sličných dam pokoušelo. A to jsem na divadle amatérsky hrál ženy nebo se líčil a nedělalo mi problém kvůli srandě nebo legraci udělat leccos. Růžovou jsem na sebe nikdy nenavlékl.
Do té doby, než… Než se mi narodily dcery. V tu chvíli vlastně všechna moje mužnost, šovinismus a ne růžové šlo stranou. Sice jsem si stále neoblékl růžové trenýrky, nebo růžové tričko, ale jak jednou někdo řekl a myslím, že mi to řekl právě přítel mé kamarádky z Prahy: „Je to jen barva a to, že si vezmu růžovou neohrožuje mou sexualitu.“
Ano, je to jen barva a růžová k holčičkám patří. Mají jí rády. A já miluju svoje holčičky, takže i já mám rád růžovou a uvědomil jsem si, že opravdu neohrožuje mou sexualitu. Takže už jsem měl na sobě růžové leccos. Od růžových sukýnek, trikotků, prstýnku, naušniček, stínů a hlavně laku na nehty nebo na nohy. Nikdy jsem se za to nestyděl a vždy to hrdě nosil, protože to byl výtvor ze s mýma holčičkami a ony jsou vždy tak hrdé, že jejich táta ukazuje jaké má hezké nehty a že to je jejich práce. I teď, když píšu, tak mám stále namalované nehty na rukou a nohou od děvčat. Je to vlastně hezká připomínka našeho vztahu. Vždy, když se kouknu na nehty, tak si na ně vzpomenu.

Má to i výhody

Nikdy jsem si nemyslel, že to může skýtat nějaké výhody. Byly jsme s holčičkami podívat se na nedaleké kamencové jezero. Nikdy jsme tam nebyly. Jen jsem věděl, že tam je stejný park pro WakeBoarding jako v Brně, který Klárka absolvovala minulý rok. Klárka to chtěla znovu zkusit. Lilince se nechtělo, tak jsem jí nenutil. Jezero v Chomutově pro koupání a pro WakeBoarding oddělené a když chcete jít ven, tak musíte jít přes pokladnu a když chcete zpět, tak musíte ukázat lístek. Klasika.
Celý proces jsem šli asi 4x tam a zpět. Nejdřív jsem šli moc brzo, pak jsme tam byly akorát, ale už tam měli lidi a termín měli až za dvě hodiny a tak. Když jsem šli zpět už zpět potřetí a já sahal po lístek se slovy: „ My už tady jdeme po třetí…“
„Já vím, já vás hned poznala!“,ozvala se paní z kukaně,“ Vy jste ten pán s hezky namalovanými nehty“
„Děkuji, to mi dělaly dcery!“, zasmál jsem se a potěšilo mě to.
Má to tedy i své výhody. Má to výhody nechat si namalované nehty od svých dětí, protože si vás budou pamatovat. Má to výhody nosit růžové tričko, protože si vás budou pamatovat a určitě mezi těmi bílými a modrými a černými budete vidět.

Leave a Reply