fbpx
Blog

Na číhané

Jeli jsme autem. Holčičky vzadu připoutané a někam jsem jeli. Už nevím kam, ale cestou jsme se stavili u tety, která byla nemocná a vezli jsme jí nějaké jídlo. Zajel jsem na dvůr a zaparkoval a čekali jsme v autě, až teta vyjde ze dveří. Moje mamka, která byla s námi jí měla všechny věci odnést.

Teta vykoukla v županu zpoza dveří a Klárka jí zahlédla a hned vykřikla: „Hele, teta, tamhle číhá!!!“

Občas mám bujnou představivost. Představil jsem si tetu, jako tajného agenta, který zpoza dveří vykukuje, místo županu baloňák a „číhá“. Dává nám smluvené znamení, že je vzduch čistý. Moje mamka, druhá tajemná osoba jí odnáší smluvený kontraband na potemnělém dvoře.

Nicméně se to chytlo a tak musím „číhat“ všude tam, kde bych obvykle čekal. Obvykle to začíná rozkazem: „Táto, číhej!“

A tak číhám:

… před školou/školkou jako bodyguard a čekám na své princezny

….pod tobogánem jako krokodýl s hlavou ponořenou ve vodě, abych se vynořil a chňapnul po své kořisti.

…na babě a počítám a pak hledám, kam se mi kdo schoval.

…za dveřmi záchoda, než se ozve „Hotovo!“

…u postýlek, vyprávím pohádky a střežím sny svých holčiček před bubáky.

….před tréninkem jako tajný agent, aby někdo nezcizil jejich tajnou sestavu, kterou cvičí na závody.

….na balkoně jak myslivec na posedu a číhám na svoje zvířátka, až přijedou s matkou mých dětí z výletu.

…v hračkářství, aby něco nerozbily

…když mladé dámy vyjedou na kolech a já jim dělám doprovod.

…když mají pro mě překvapení a chtějí mi udělat radost.

…pokud na mě skáčou ze třetího schodu do náruče.

…kdy příjdou si večer lehnout do ložnice.

…za oknem, abych zamával, když jde do školky.

…neřeknou děkuju/prosím, abych jim to připomenul.

…ráno s hrníčky a kakaíčkem

… u postýlek a hraju si na zoubkovou vílu.

…na balkóně v zimě na dopis od Ježíška.

…na radost, když něco dostanou nebo je něco překvapí.

…až zavelí „Táto, jdeme si hrát!“

…abych je mohl kousnout do zadku, nebo jim popudit pupík

…až mi namalují obrázek, nebo donesou kafíčko.

…až jim klesne teplota, když jsou nemocné.

…na každý jejich úspěch, abych se s nimi mohl radovat a mohl je pochválit.

…na každý jejich neúspěch, abych je mohl utěšit, obejmout a dodat jim sebedůvěru jít dál.

Čím budou starší, tak budu číhat asi častěji a bude to moje číhání o něco nervóznější a neklidnější. Je možné, že něco podobného napíšu za pět let a bude to moje „číhání“ vypadat úplně jinak. 

Napiš mi, co si o tom myslíš!