Mladý duchem ve starém těle

Taky máte občas pocit, že vám není tolik, kolik je? Jako byste stále uvězněni v době svého dětství, dospívání, nebo mládí? Mám pocit, jako by mi bylo pořád bylo dvacet. Občas slyším od svých vrstevníků takové ty řeči, že už jsme starý a že už po fyzické stránce to není tak jak to bývalo dříve, nebo že některým věcem přestávají rozumět. Já kromě pár kil navíc a pár šedin na vousech se cítím pořád stejně. Ty kila jsem získal s dětmi a jejich očekáváními na svět. Pokud si myslíte, že na nás chlapy to těhotenství našich dětí nemá vliv, tak já jsem toho živým důkazem. Před dětmi 80 kg. Po narození obou dětí 120 kg. Šediny mi přijdou sexy a vítám je s otevřenou náručí.

Více zkušeností

Ano, mám děti, jsem táta. Mám víc zkušeností, víc šrámů na těle i na duši. Jsem zodpovědnější a rozvážnější. Asi jsme i v některých věcech vyzrál a dospěl. Ale moje nastavení, moje touhy, moje sny jsou pořád stejné. Asi je to i tím, že hodně času trávím se svými dětmi. Snažím se jim být nablízku, být tu pro ně v daném okamžiku a vytvářet si s nimi hezké a šťastné vzpomínky.

Po starý nebo po nový?

Tento víkend jsme měli aktivní sobotu se svými kamarády a jejich dětmi a mými holčičkami. Tři tátové a banda dětí. Byli jsme plavat a pak jsem děti vzali do herničky. Děti se vyblbly a my jsme prohodili pár chlapských řečí. Cestou zpět se mě kamarád, který nás vezl zeptal, jestli má jet po staré cestě nebo po nové. Herna, kde jsem byla v jiném městě. Stará cesta je silnice, kterou se jezdilo před vybudování dálnice a nová je ta dálnice.

„Jeď po nové, to nás vychodí přímo doma u baráku.“

Starej nebo mladej?

„Tatí, co to znamená stará a nová?“ otočila se na mě najednou Klárka, která do té doby koukala z okna. Problematika silnic ji asi zaujala.

Vysvětlil jsem jí, jak to je.

„Takže my pojedeme po nové, tedy po dálnici.“ ujistila se, že rozumí.

Přitakal jsem.

„A tati,“ pokračovala dál v dotazování, „ty seš starej nebo mladej?“

Zajímavá otázka, řekl jsem si v duchu.

„Jsem starej, ale cítím se mladej!“ odpověděl jsem po pravdě, jak to cítím.

„Ty nejsi vůbec starej!“ ujistila mě tak upřímně, až mě to zahřálo u srdce.

„A od kolika let tedy budu starej?“

„Od šedesáti!“ vystřelila s železnou jistotou.

„Aha, tak to mám ještě spoustu času být mladej!“

„JO!“ souhlasila a usmála se, „Babičce to, ale nebudeme říkat!“

„Chápu!“

Smáli jsme se.