Lístky na poslední chvilku

Minulý týden jsem psal o tom, že jsem poslední víkend prázdnin byly na Labském létě.Málem jsme tam nebyly a vůbec se tam nedostali. Lístky jsem on-line mohl koupit předem a týden dopředu byly ještě dostupné. Jenže, když jsem se díval na počasí týden dopředu, tak to vůbec nevypadalo dobře. Předpověď hlásila déšť. Uvažoval jsem tak, že pokud bude v pátek předpověď dobrá, tak lístky koupím. Udělalo mi radost, že už mají taky lístky pro děti. Minulé roky byly lístky za jednu cenu, takže pokud jste sebou brali jednoroční miminko muselo si koupit lístek za plnou cenu. 

Lístky v koši

V pátek ráno cestou na výlet jsem se podíval na to jestli jsou lístky a na předpověď. Mělo být polojasno a možná trošku pršet. Předpověď vypadala dobře, ale přitom výletění po Praze a zážitcích jsem lístky hodil do košíku na webu, ale už je nezaplatil. Já hlava dubová.

Vyprodáno!

V sobotu ráno jsem si znovu vzpomněl. Předpověď byla ještě lepší než v pátek. Už mělo být jen polojasno. Jen na webu akce se pro mě rozpoutalo hotové peklo. Lístky pro dospěláky už nebyly k dispozici. Vyprodáno! Pro byly lístky stále dostupné. Zachvátila mě trošku panika. Holkám jsem slíbil, že tam půjdeme. Těšily se! Celý týden jsem je na to připravoval, stupňoval jejich očekávání a teď bych je měl zklamat? Co teď?

Nevěřte Pražákům

Projel jsem Facebook a Inzerci a netrvalo to ani deset minut. Lístky jsem našel. Jedna zpráva a telefon a měl jsem slíbené dva dospělácké lístky. Paní s Ústí měla jeden a pán z Prahy mi slíbil, že mi zavolá hned jak ho bude mít od bratra, který lístky vyhrál. Tímto ho zdravím, protože už nezavolal. Paní se však ozvala chvilku předtím, než jsem si pro lístek jel, že se jí uvolnil další lístek a jestli si ho vezmu. Samozřejmě jsem ho vzal, abychom mohli vzít i babičku. Ještě mě ty lístky vyšli levněji, než na webu. 

Kapelu děla zvukař

Byl jsem s holkami na takové akci poprvé, když opomenu koncerty Štístka a Poupěnky a Lollipopz. Line up Labského léta byl velmi dobře obsazen. Byl tam Lipo, Jelen, O5 a Radeček, Kapitán Demo a Mirai. Akce se koná v amfiteátru letního kina a byl jsem zvědav, jak to bude se zvukem. Můj osobní poznatek je, že čím známější kapela je, tím si může dovolit lepšího zvukaře a lépe zní. Ale i ta nejhorší kapela zněla lépe než dětská kapela Lolipopz zpívající na half playback v kulturním domě s bandou řvoucích holčiček. 

Hon na autogramy

Měl jsem trošku obavu, že je nebude akce bavit. Moje holky to, ale vzaly za správný konec a vždy před koncem vystoupení každého z účinkujících se tlačili u podpisové zóny, aby ulovili fotku nebo autogram. Ulovili fotku ode všech. Nechal jsem je v davu dychtivých fanoušků samotné a dozoroval jen z vpovzdálí. Přiběhly vždycky, tak přešťastné, že se mohli aspoň na chvíli dotknout někoho, kdo je slavný a ohřát se v záři jeho výjimečnosti. Zároveň si ověřily, že pokud se hezky usmějí a od srdce poprosí a poděkují, tak dostanou podpis a fotku spíš, než když budou pokřikovat: „Hej fotku!“

Vše má svůj důvod

Z koncertu odcházely nabité energií, podpisy všude po rukou, mobily plné fotek a s vyřvanými hlasivkami. A já s dobrým pocitem, že jsem udělal maximum pro to, abych nám mohl tento zážitek zprostředkovat. Jo a našel jsem na ToiToi iPhone. Dal jsem ho na stage moderátorům a doufám, že se vrátil k majiteli. Kdybych ty lístky nesehnal, bůh ví, co by se s ním stalo… Měli jsme tam prostě být.