Blog

Když sport spojuje rodinu, která je na střídačce…

„Tatínku, ty jedeš na ten family camp s maminkou?“, zeptala se mě Klárka,

když jsem jí vezl ze školy. V jejím hlase byla znát trošku obava.

Pravdou je, že na tomto soustředění jsme zatím s matkou mých dětí nikdy nebyli. Nebyly jsme tam ani, když jsem byly spolu a teď, když s matkou mých dětí nejsme spolu je poprvé to, co pojedeme.

„Slibuju, že udělám pro to, abychom spolu vycházeli hezky a víkend si všichni společně užili!“, snažil jsem se rozptýlit její obavu.

„Vy když jste spolu, tak byste se mohli hádat!“, vycítil jsem její obavu. To byl a je taky důvod, o kterým se bavíme, proč jsem její maminkou nezůstal. Nerozuměli jsme si a hádali jsme se.

„Já mám nápad! Ty budeš dělat, že jako by jsi ji nikdy neznal!“, začala spřádat plán.

„Dobře!“, souhlasil jsem s úsměvem.

„Ale“, zdvihla varovný ukazovák, „nebudeš se snažit znovu maminku sbalit!“

Udělalo mi to vlastně radost, že mi stále věří, že bych jejich maminku dokázal sbalit, pokud bych dělal, že jí neznám.

Matka mých dětí neumí číst v mapách

Jeli jsem na víkend všichni společně. Řídil jsem já. Maminka holek ráda bloudí i s navigací. Holkám se o tom, jak maminka zabloudí i zdá. Klárka dokonce před cestou zmínila, že měla sen, že jede na soustředění s maminkou a zabloudili až k Eiffelovce. 

Jeli jsme trénovat

Holky jeli trénovat Cheer. Matka mých dětí jela trénovat s rodičovským týmem Cheera já jsem si chtěl vyzkoušet zvedat holky a vyhazovat. Tedy Cheer.Rád bych s nimi trénoval disciplínu, které se říká „partneřina“. Opravdu jsme si to vyzkoušeli. Trénink se povedl nadmíru skvěle, ale to je jiný příběh. 

Jak to jenom děláme?

Většina se mě na campu ptala, jak to děláme, že jsme s matkou mých dětí v pohodě, i když nejsem spolu. Odpověď vlastně jednoduchá. Je to proto, že spolu nejsme a vycházíme spolu kvůli dětem. Na začátku to nebylo jednoduché. Je zatím spousty hádek, práce, odříkání, ale vždy jsem oba měli na zřeteli hlavně naše děti. Naše holky. Proto spolu můžeme fungovat. Pro nás je to vcelku normální, ale když někam přijdeme, tak jsem vcelku za exoty. 

A baterku máte?

Seděl jsem venku a povídal jsem si s ostatními rodiči cheerek. Kolem mě se najednou nahrnuly holčičky ve věku mé starší dcery. Zhruba deset až třináct let. Zaměřily na mě pozornost, jako bych jim všem měl dát zadarmo iPhone. Jedna konečně sebrala odvahu se zeptat: „Ty jsi tatínek Klárky a Lili?“

„Ano, to jsou moje holčičky!“

„Ty už nejsi s jejich maminkou?“, ptaly se dál a tvářičky jim zářily údivem.

„Ne, nejsme! A holky si střídáme! To je nějaký výslech?“, podíval jsem se na všechny pobaveně. „A baterku máte kde?“

Zapnuly baterku na telefonu: „Jak to, že jste tak v pohodě?“

„No, oni jsou z toho úplně špatný!“, vložila se jim do toho ironicky Klárka jako by to byla nejhorší věc na světě. Ona to žije. Nechápala, proč to všechny tak zajímá, tak to musela trošku shodit. Všechny to rozesmálo.

Puberta přichází…

Poslední dobu tyto ironické poznámky začínají od mé starší dcery bývají častější a častější. Puberta přichází… Nebo je to mou výchovou, protože mě také není ironie cizí. A sklízím jen, co jsem zasel. Jejich trenérka je těhotná. Samozřejmě holky z toho mají radost. Lilinka, která si pořád ponechává větší část své dětské naivity, tak měla v autě na maminku spoustu dotazů:

„Mami, víš jak je trenérka těhotná?“, začala Lilča

„No!

„Tak ona měla to… no…“, začala opatrně, „ten sex?“

„Ježíš, Lili, jasně, že ho měla!“, uzemnila jí Klárka.

„A to trenérce nevadilo? Ze ho má?“, nenechala se Lilinka odbýt. To už začalo být celé osazenstvo automobilu. Čítající matku mých dětí, babičku a dědu.

„Nevadilo, Lili,“ snažila se matka mých dětí udržet dekorum,“ myslím že nevadilo.“

„Tak tomu to tutově nevadilo!“, nasadila tomu korunu Klárka.

Děda se zakousl do volantu a matka mých dětí bouchly jak papiňák.

„To mě by to teda vadilo…“, pokračovala dál úvahách Lilča jako by se nic okolo nedělo.

„Končíme téma sex dámy!“, snažila se maminka zachránit situaci.

Lilnka se nenechala odradit: „ A dělat sex i jiný lidi?“

„A dost!“, utnula diskuzi matka mých dětí se slzami v očích.

Jsem vděčný

Celý smysl celého příběhu je, že i když s matkou mých dětí nám to nevyšlo, tak se spolu snažíme spolupracovat na výchově našich holčiček. I s jejím dovolením mohu psát některé výše zmíněné příběhy a špeky od našich dětí. Sama mě jimi zásobuje. Děkuju!

One Comment

Leave a Reply