Jak se učím být lepším otcem

Uvědomuju si, jak moc je náročné být důsledný a nedělat si nic z toho, že tak důsledný v určitých situacích nejsem. Jak moc je těžké být laskavý zároveň k sobě i k dětem. Nedat se ovládat vlastním strachem z emocí, jak svých a dětí a vstupovat do jejich konfliktů. Nenechat se odradit prvními neúspěchy. Stále se to učím. A pak jsem vždy v údivu, když mám pocit, že jsem něco pokazil a že to všechno nemá smyl, že přeci jen něco z té mé snahy se propsalo na moje holky.

Dohody a kompromisy jsou důležité

Uzavírají se mnou dohody. Jsou schopné kompromisu. Mluví se mnou o svých pocitech. O tom, co je trápí a z čeho mají radost. Pokud pláčou, tak se přijdou schoulit do mého náručí. Když mají radost, tak chtějí, abych se radoval s nimi, skáčou po mně. Je to málo? Měl bych chtít víc?

Hlavní je nepodléhat pocitům

Je to určitě dost. Pro mě je hlavní neusínat na vavřínech. Pokračovat dál. Jsem si vědom toho, že je to hlavně o mně. O mém nastavení. Jakou atmosféru doma vytvářím a jakým způsobem se svými dětmi komunikuji Občas mi to nejde. Jsem unavený nebo podrážděný, nemám tu správnou náladu. Mám pocit, že chci, aby moje holky mi víc pomáhaly, víc si uklízely nebo jen nemusel opakovat něco, co jsem už třikrát říkal. Jsou to moje pocity a já se učím i tyto pocity holkám komunikovat.

Bojujeme s úklidem

Nyní bojujeme s holčičkami s úklidem. Vím, že je to zase hlavně o mně. Nenastavil jsem přesně hranice. Nevytvořil jsem jim podmínky. Už dva měsíce slibuju, že udělám seznam s úkoly a odměnami. Stále jsem se k tomu nedokopal. A to, že máte holky neznamená automaticky, že každá holčička je pořádkumilovná Popelka. Ani jedna z mých holek není a ani já nejsem Mr. Propper.

Nejde o dokonalý pořádek, ale o to, aby některé věci fungovaly

Nepotrpím si na nějak zvlášť velký pořádek. Přece bych, jen bych byl rád, aby některé věci fungovaly. Špinavé nádobí končilo v kuchyni, špinavé oblečení v koši na prádlo, odpadky v košili, gumičky a věci na vlasy v šuplíku k tomu určeném a ne všude po bytě.

Hudry Hudry

To jsem takhle hudroval, že se mi něco nelibí. Nekřičel jsem. Jen jsem dal najevo nelibost nad nepořádkem. Holky se postavily do pozoru a začali kmitat a uklízet. Bylo mi hrozně. Cítil jsem, že jsem něco zanedbal, nebo, že něco dělám špatně. Holky to braly s humorem. Uklízely a švitořily a měly dobrou náladu. Zastavil jsem se, nadechl a pozoroval je. Smály se a uklízely a mě bylo najednou líp. Nenechal jsem se strhnout vlastními emocemi.
„Lili, rychle ať táta nevyletí z kůže“, zastavila se Klárka, když viděla můj pohled.
„V pohodě,“ odpověděla lakonicky Lili, „už z ní dávno vystřelil.“

Někdy se něco nepovede. Někdy mám chuť vyletět z kůže a vystřelit se na měsíc. Nebo moje děti. Moje holky to, ale zatím zvládají v pohodě.