Moje nejzazší vzpomínka na dědu je, kterou mám je ta, když se batolím někde na zemi. Byl mi asi rok. Velká ruka vzala košík s červenými jablky a rozsypala ho přede mě. Bodrá tvář se na mě usmívala. 

Bodrá tvář

Děda vždycky stál v pozadí a nás děti do všeho nenápadně zapojoval. Babička nebo maminky se nás snažili od všeho ochraňovat. Děda nás nechal svoje vnuky a vnučky sekat dříví, řezat na cirkulárce, sekat sekačkou. Když jsme měli na chalupě ještě králíky, tak mě je učil stahovat. 

Jeden meč vládne všem

S bratránky a mou sestrou jsme dědu často otravovali, aby nám postavil meče z plaňek, které měl vždy vedle cirkulárky. Zapnul cirkulárku. Prkénko přeřízl, tak aby jeden konec byl delší a druhý menší. Na delším konci jednoho udělal špičku. Na druhém menšího oba konce zaoblil jako záštitu. Pak obě časti překřížil do podoby meče. Vzal dva až tři male hřebíčky a zbil dohromady. Když jsme byly větší, tak nás to nechal dělat samotné. Babička i moje masa se mohli zvednout. Samozřejmě na nás dohlížel. Pak jsem se midlili mečema hlava nehlava a hráli si na rytíře a princeznu bojovnici.

Jednou jsem dokonce ze starého kočárku vyráběli motokáru. A to byla teprve legrace.

Opravář vozíků

Děda byl vyučený elektrikář. Dělal ve sklárně, kde opravoval vysokozdvižné vozíky. Dělal to skoro do 70 let. Vstával každé ráno v 5:00 a šel do práce. Jeho práce byla pro sklárnu nesmírně důležitá, protože pro něj jezdily o víkendech taxíky jako pro papáláše, aby něco opravil. Pokud by stály vozíky, stála by výroba. Krom toho on byl jediný, kdo uměl tyto vozíky opravovat. I když tam už nepracoval, tak chodil do dílny do sklárny si pokecat s klukama. Na chlapech, kteří tam s ním pracovali bylo vidět, že ho mají v nesmírné úctě a mají ho rádi. Vykali mu, ale žertovali s ním a on jim to oplácel. 

Kutilovo království

Na chalupě měl svoje království. Vždycky to tam vonělo benzínem, dřevem a kolomazem. Měl tam krabičky se všemožnými šroubky a matičkami. Po stěnách rozvěšené pily a nářadí. Na stole připevněné svěráky. Vždy tam měl ten správný šroubovák, nebo utahovák nebo udělátko na to, co člověk potřeboval postavit nebo opravit. Když ještě kouřil a pil pivo, tak tam měl cigarety a basu piv. Chodil se tam občas zašívat před babičkou. 

Postavil dvě chalupy, kam jsme celá rodina jezdily a trávily víkendy. Pravidelně jsem na chalupách trávil víkendy, jezdili za babičkou a dědou na Nedělní oběd. Jako puberťák tam pořádal párty. Děda nikdy neřekl ne. I když babička asi měla námitky. 

Děda mi půjčoval auto a já se mohl učit řídit. Do řízení mi nekecal, i když ze začátku musel být nervózní, tak to nikdy nedal najevo. On byl první, kdo mi auto půjčil a já mohl jet sám. 

Co umím, umím díky…

Pamatuju si, jak stál vždy před chalupou ráno kouřil a pil turka. Na jaře tam stál v tílku a teplácích, v létě jen trenýrkách bronzově opalený a vystavoval svou hruď rannímu slunku, na podzim zase tepláky a tílko. V zimě přidal vaťák a hadovku. A pak šel dělat věci okolo chalupou. My děti jsem se mu tam na zahradě motaly a občas mu s něčím pomohly. Udržoval teplo v kotli nebo v kamnech, nikdy nám nebyla zima. Vždy měl po ruce, to co bylo potřeba. Ať už to byla vrtačka, nebo hřebíček, kabel, nebo pájka. Hodně věcí, které by měl umět chlap umím díky němu. 

Moc toho nenamluvil…

Děda toho nikdy moc nenamluvil. Nebyl vypravěč. Nezapojoval se nijak zvlášť do diskuzí. Nevnucoval nikomu svůj názor pokud se ho někdo nezeptal. Stál většinou opodál, pozoroval a pak něco řekl. A když už něco řekl, tak to stálo za to. Ať už to byl sranda, nebo něco vážného. Většinou to byla, ale sranda. A všichni jsem pak brečeli smíchy. 

Pomohl nám všem dostudovat střední školu, nebo vysokou školu. Na chalupě jsme se učili a on nás pak zkoušel. Ve srandě říkal, že díky tomu má několik středních a vysokých škol. Podporoval nás a nikdy po nás nešlapal.

Když se řekne děda

Když se řekne děda, tak se mi vybaví laskává mužná síla. Němí svědek, které stojí většinou v pozadí, ale vždy jsem ho vnímal, že je pro mě důležitý. Byl tam jako podpora a štít. Děda toho nikdy moc nenamluvil, ale o to lépe se s ním mlčelo. Vyzařoval z něho klid a bezpečí. Nepamatuju si, že bychom si vzájemně vyjadřovali city, nebo že by mi řekl, že mě má rád. Ani já jsem mu to nikdy neřekl. Vždy jsem to, ale z něj cítil. Věřím, že i on to věděl. 

Bohužel děda tu už s námi není, odešel z naších životů ve stejný den jako Anglická královna.

#tatuvsvet