Až já budu kouřit…

Občas si říkám, jestli na nějaká témata, která se svými dětmi probírám není brzy… Pak si uvědomím, že já v jejich věku ty věci, které s nimi probírám, už zkoušel, nebo k nim měl možná jednodušší přístup. Lítal jsem venku v parku od útlého skoro školkařského věku. To moje holčičky neznají. 

V autě

Už několikrát jsme zmiňoval, že spousta mých příběhů je z auta. I zde tomu není jinak. My si prostě v autě povídáme. Holky sednou do auta a už brebentí. Nebo stačí, aby se na něco zeptali a už z toho je hned exploze slov, fantazie nebo informací. 

Holčičky nastolily v autě téma kouření, ani nevím, jak jsme k němu došli. Možná přes Výměnu manželek nebo prostě to někde viděly. Obě se shodly na tom, jak je to strašné, když někdo kouří doma a že se jim to nelíbí. Škodí to dětem a mají z toho různé nemoci. Dostali jsme s maminkou pochvalu, že mi nic takového neděláme. A že kdybychom kouřili, tak bychom určitě chodili ven. Potěšilo, že o nás takhle hezky smýšlejí. 

Ochucený vzduch

„Teď všichni TikTokeři propagujou vapování!“, pochlubila se s trendem Klárka. 

„Co to je?“, zajímala se Lilinka. 

Hned mi probleskla informace, kterou jsem už slyšel, že influenceři prodávají tzv. ochucený vzduch dětem s různými příchutěmi. Bez nikotinu s příchutěmi. Prezentují jim to jako takovou kouřovou žvejku. 

„To je taková elektronická cigareta, kdy vdechuješ jen kouř s různými přichutěma.“, vysvětlila to sestřičce Klárka, než jsem se nadechl já. 

„Jo to, už jsem viděla, to se mi nelibí.“

„Já nechápu, co na tom kouření všichni vidí?“, hodila do plénu řečnickou otázku Klárka. 

„Cigarety mají různé příchutě, elektronické cigarety a ty vapíky můžou být bez nikotinu a jen z příchutěmi. Lidem to chutná. A to vdechování kouře je uklidňuje, víš? A ty které obsahují nikotin, ten dokáže lidi povzbudit, ale zároveň si na něm můžeš vybudovat závislost. “

„To jako, že když bych začala kouřit, tak pak nebudu moci přestat?“, podivila se.

„No, můžeš, ale vyžaduje to silnou vůli, víš!“

„To já nikdy kouřit nebudu!“, pronesla odvážně. 

Až já budu kouřit…

„To až já budu kouřit…“, ozvala se najednou ze zadního sedadla Lilča. Trošku ve mě hrklo a děsil jsem se, co uslyším. 

„Ano, Lilinko!?“, zvednul jsme obočí a byl jsme v očekávání, co z ní vypadne. 

„Tak já budu kouřit jedině slané tyčky!“

Spadnul mi kámen ze srdce. 

„Nebo hořické trubičky!“, přidal jsem se radostně. Obě musely slyšet, jak mi spadl velký balvan ze srdce. 

„Nebo žvýkačková cigára!“, přidala se svou troškou taky Klárka.

Než jsem auto zaparkoval před domem, tak jsme těch „nebo“ vymysleli , co by se dalo „jako“ kouřit, dost. Líbí se mi jak nad tím stále hezky dětsky přemýšlí. 

Nedělám si iluze

Nedělám si iluze, že moje holky nevezmou žváro nebo elektronickou cigaretu do pusy, nebo nebudou vapovat. I já jsem si tím musel projít. Jen ony to budou mít trošku jednodušší, protože já když jsem si dal cigaretu, tak jsem smrděl jako putyka. A musel jsem svým rodičům lhát, že jsem v těm putyce byl a proto tak smrdím. Což vlastně nebylo tak úplně daleko od pravdy. Dneska si můžete dát elektronickou cigaretu a budete stále vonět jako lesní osvěžovač. Zakazovat jim nic nebudu. Musí si na to přijít samy. 

#tatuvsvet