Tatův Svět - Adventní Kalendáře v Mém Dětství vs. Dětství Mých Dcer: Příběh Plný Očekávání

„Tati, dostaneme tento rok adventní kalendář?“ zeptala se mě Klárka 1. prosince, když jsme jeli na trénink.

„Já nevím…“ usmál jsem se, protože jsem věděl, že samozřejmě kalendáře dostanou. Překvapilo mě, že tu otázku jedna z holčiček nepoložila dříve a že to řeší až v den, kdy si mají otevřít první políčko. Celý listopad bylo ticho popěšině. Minulý rok už od září otravovali s tím, že musí za každou cenu mít Essence kalendář plný šminek. Bylo to nedostatkové zboží a já jsem už v říjnu měl objednaný, a dokonce jsem pro něj pro jistotu jel 50 km do jiného města. Tento rok holky nechtěly nic.

Každý má dneska svůj kalendář

Kalendáře moje holčičky měly už všechny možné. Od Baby Born s doplňky pro miminka, Barbinkovej s doplňky pro Barbie, Ledové království, Trollové, Slizovej, čokoládové a já nevím jaké ještě. Dnes je možné koupit opravdu jakýkoliv adventní kalendář s jakoukoliv adventní tematikou.

Nespravedlnost

Jako dítě jsem samozřejmě adventní kalendáře pravidelně dostával na Mikuláše vždy 5. prosince. S těmi, který dostávají moje holky, se nedaly ty moje srovnat. Měl jsem vždy z kalendářů radost. Dodnes si vybavuju, jak jsem se každý den těšil, až si otevřu políčko a až si 24. prosince otevřu to hlavní okénko. Jen sem vždy považoval za nespravedlnost, že ho dostávám až toho pátého prosince a nemůžu ho mít hned od prvního prosince.

Moje holky dostávají kalendáře vždy prvního prosince. Chtěl jsem tuhle dětskou nespravedlnost, kterou jsem v sobě nosil od dětství, napravit.

Jaký asi dostaneme?

„Dostaneme ten kalendář, nebo ne?“ dožadovala se odpovědi Klárka, když jsme jeli výtahem z tréninku.

„A ty bys chtěla? Nejste už na to velký?“ napínal jsem ji.

„Ne to, nejsme!“

„Jaký byste ten adventní kalendář tedy chtěli?“

„Já nevím!“

„Tak já se nad tím tedy zamyslím!“

Samozřejmě jsem to už měl všechno vymyšlené a připravené. Společně s babičkou jsme koupili papírové pytlíky s čísly a do nich malé dárečky a sladkosti.

„A dostaneme ho dneska?“

„Ty bys chtěla dostat Adventní kalendář dneska? Já jsem dostával Adventní kalendář až na Mikuláše!“ hrál jsem udiveného.

„No to bychom je dostaly, až přijdeme od mámy, to bychom je dostaly až jedenáctého.“ překvapila mě, jak rychle to spočítala.

„To je nevýhoda střídavky no!“ pokrčil jsem rameny.

„My za to, ale nemůžeme!“

„Máš pravdu nemůžete!“ chtěl jsem odvětit něco v tom slova smyslu, že to má těžký, ale spolknul jsem to. Měla pravdu. Do té situace jsme je dostali my s maminkou.

Mise splněna

Přijeli jsme nahoru výtahem a tam na ní čekal už kalendář v pytlíčkách. Je úžasné pozorovat, když jak se jí rozzářily oči a jak její sestřička, která už o kalendářích věděla, pobíhala okolo a sdíleli spolu tu radost. Šmatlati po balíčkách a snažili se zjistit, co v kterém asi je. Ohňostroj radosti, když si našli balíček s jedničkou a otevřely ho. Našli tam jen pytlíček bonbonů, které mají rády a i tak řekly: „Je to jsou ty, co mám ráda!“

Mise pro tento rok splněna. Každý rok si jen říkám, jak tohle zase překonám. Nakonec je to, ale o malých radostech, nápadu a troše času.